Jak ulovit čarodějnici

28. june 2013 at 19:42 | Leana Kailien
Ahoj,
tak jsem tu zase a zase beze Strážců, ale mám pro vás krátkou povídku. Ti, co podle názvu článku hádali nějaký manuál hádali špatně a omlouvám se jim.


Jinak příběh byl napsaný pro mojí kamarádku k svátku a vypadalo to, že se jí docela líbil. Jak se loví čarodějnice?


Stál uprostřed louky, kterou pokrývala svěží tráva a spousta všelijakých květin o jejichž existenci neměl ani ponětí. Všude okolo něj to krásně vonělo, ale ani v nejmenším ho to nezajímalo. Rozhlédl se a z jeho gesta bylo znát, že to dnes rozhodně není poprvé. Povzdechl si a už se chystal si sednout do té měkké trávy, když se zvedl vítr. Nejdřív byl slabý, ale postupně sílil. Začínal mít pocit, že všechno kolem něj se zvedá do vzduchu. Proletěla kolem něj vzduchem květina. Zachytil jí. Lítostivě se na ní zadíval a strčil si jí za ucho. Tehdy se vítr utišil.
"Bylo tohle nutné?" zeptal se někoho, kdo teď stál kus od něj.
"Dramatičnost je všechno," poznamenal onen muž a zastrčil si pramen tmavých vlasů za ucho.
"Zbytečnost," ohradil se, aniž by se otočil.
"Myslím, že jsi moc sentimentální," oponoval mu a roztáhl ruce ve vstřícném gestu s úsměvem na tváři.
"Objímat tě nebudu," odmítl ho.
"Rene, ty jsi den od dne nepříjemnější," poznamenal muž, zatímco Ren si znovu povzdechl.
"O tom to není," poznamenal "kvůli něčemu tu jsme ne?"
"Takže je to o práci, nemůžeme přece jen pracovat," snažil se mu vysvětlit své životní motto. "Práce ti zničí chuť k životu i život samotný," zadeklamoval, jako herec v divadle.
"Jak jsi na tohle přišel?" zeptal se ho zmateně Ren.
"To já ne, je to zavedené pravidlo," Ren jen odevzdaně potřásl hlavou.
"Když to říkáš Kaemone,"
"Ale no tak Rene, víš ty vůbec, co je úsměv?" zeptal se zvědavě Kaemon, zatímco co si prohlížel svého společníka. Ren se na něj otráveně zadíval a Kaemon viděl, že přemýšlí. Ren se pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš něco mezi šklebem a výrazem chystám-se-tě-zabít.
"Tak teď už to chápu," ulevil si Kaemon a musel se usmát, když viděl Renův zklamaný výraz.
"Jdeme pracovat," vyzval Ren svého společníka a jeho obličej byl znovu bez emocí.
"O co vůbec jde?" ptal se Kaemon, zatímco spolu kráčeli loukou směrem k lesu.
"Čarodějnice," zněla Renova stručná odpověď a Kaemon věděl, že se od něj víc informací nedočká ani kdyby se zeptal.
"Doufám, že jen jedna," zamumlal a následoval Rena do lesa.

Koruny stromů stínily lesní cestu, po které kráčeli dva muži. Oba na sobě měli dlouhé tmavé kabáty. Na první pohled bylo vidět, že ví kam směřují.
"Nepřijdou ti ty lesy divný?" snažil se konverzovat tmavovlasý muž a obezřetně se rozhlížel okolo.
"Ani ne, tobě snad jo?" otočil se na něj jeho o něco menší blonďatý společník.
"Rene, z toho lesa to doslova táhne," poznamenal Kaemon. "Snaží se ti naznačit, že je nebezpečný," dodal ještě.
"Ten les je naprosto normální," ujišťoval ho Ren, ale i tak se neudržel a rozhlédl se okolo sebe. Zvažoval jestli magie té prokleté čarodějnice může sahat až sem.
"Jo jasně," ohradil se kysele Kaemon. Ani Kaemon ovšem netušil, jak pravdivá byla jeho slova. Ten nevelký les, kterým si tak neohroženě vykračovali byl pod mocí oné čarodějnice.
"Lovci si pořád myslí, že mohou porazit zlo?" pronesla konverzačně vysoká žena s rukou opřenou o strom. Mladá žena se mohla chlubit dlouhými světlými vlasy, které jí splývaly po zádech. Byla oblečená do dlouhých temně modrých šatů s volnými rukávy. Zavál vítr a ona se usmála.
"Tak jim připravím menší přivítání," řekla a odtáhla se od stromu. Natáhla ruce do vzduchu, kolem nich zazářilo narudlé světlo.
"Myslím, že jsme blízko," poznamenal Ren a zastavil. Ve vzduchu cítil magii, musela být blízko.
"Nápodobně," souhlasil Kaemon s unaveným úsměvem. Něco zasvištělo vzduchem a on jen tak tak uhnul. Otočil se a zjistil, že strom, který se ještě před chvíli nacházel kořeny pevně v zemi, se teď pomalu posunoval. "Ty ženský nemají žádnou představivost," poznamenal a vyhnul se další větvi.
"To bych být tebou neříkal," odsekl Ren a zamumlal pár slov. Kolem jeho ruky zazářilo namodralé světlo. Vytvořil z něj kouli, která uhodila strom útočící na Kaemona. Ten si zakryl hlavu rukama, přesně ve chvíli, kdy začaly vzduchem lítat třísky.
"Trocha opatrnosti by ti neuškodila," čertil se Kaemon zatímco si oklepával z kabátu třísky. Otočil se na Rena. "Pozor," křikl na něj. Ren se otočil, ale nestačil dostatečně rychle zareagovat na útočící strom. Uhodil ho a on se skácel na zem. Zvedl hlavu a překulil se stranou, když na něj zaútočila další větev.
"Nesnáším stromy," zaklel. Další útočící větev byla přeseknuta Kaermonovou katanou.
"V tom s tebou souhlasím," souhlasil a nenávistně si prohlížel strom před sebou. Renovi se mezitím povedlo zvednout ze země.
"Zatracené čarodějnice," odplivl si Kaemon a pustil se mečem do stromu. Brzy bylo vidět, že strom nemá proti ostrému meči skoro žádnou šanci.
"Počkej," zvolal Ren, když už ze stromu moc nezbývalo.
"Co zas?" čertil se Kaemon, ale zastavil se. Ren přešel vedle něj a položil ruku na strom. Zazářila modře.
"Nemáte šanci," ozval se ženský hlas. "Zmizte z tohoto lesa," ozvalo se výhružněji. Ren si jen povzdechl.
"Blbost," řekl.
"Zmizte," zopakoval hlas.
"Mě se tu docela líbí," ozval se Kaemon a pohodlně se usadil na zem. "Zemřeš," dodal ještě. Ren se nad jeho slovy uchechtl.
"Slyšíš?" promluvil. "Zemřeš a výhružky ti život nezachrání," dodal a sejmul ruku ze stromu. "Jdeme," pronesl ke Kaemonovi. Ten se na něj jen naštvaně zahleděl.
"Teď jsem si sedl, nepočká to?" ozval se podrážděně.
"Vím, kde ji najdeme,"
"Jak?" Kaemon se překvapeně podíval na svého parťáka.
"Stopovací kouzlo," odpověděl a Kaemon si ho obdivně prohlédl.
"Jdeme," zvedl se a oba vyrazili do míst, kde byl les nejhustší.

"Jsi si jistý, že jdem správně?" ujišťoval se Kaemon, zatímco sledoval Rena, který se nerozhodně rozhlížel.
"Naprosto," zaslechl Kaemon odpověď, která nezněla moc jistě.
"Jsme ztracení," ulevil si naštvaně Kaemon. "Ještě ke všemu uprostřed lesa, kterýmu vládne čarodějnice."
"Ticho," okřikl ho Ren rázně a jeho ruka zazářila. "Tudy," ozval se po chvíli jeho hlas. Kaemon ho tiše následoval a doufal, že jeho společník ví kam míří.
Po chvíli začínaly stromy řídnout. Ren se podíval na Kaemona a ten v odpověď kývl. Oba přidaly do kroku. Po chvíli les zmizel úplně a oba stanuli na malé mýtině v jejímž středu stála chatka. Před ní stála krásná žena v dlouhých modrých šatech. Kaemon vyvalil oči.
"Nevypadá špatně," poznamenal tiše k Renovi. Ten jen protočil oči, tohle se stávalo až moc často.
"Čekala jsem na vás," promluvila k nim žena. Byl to ten hlas v lese.
"My tě zase hledali, jaká náhoda," poznamenal Kaemon.
"Obrovská," přidal se ironicky Ren.
"Nechte si ty řeči," křikla. "Přišli jste mě zabít, ale umřete vy," její hlas se rozléhal lesem.
"Plašíte zvířata," poznamenal Ren, ale jeho ruka modře zazářila. Kaemon vytasil svojí katanu, přejel po ní prstem.
"Ukážeme jí, Rengoku," promluvil ke své kataně. Čarodějnice si je změřila posměšným pohledem.
"V životě jsem neviděla horší lovce," přiznala.
Kaemon na ní zaútočil jako první. Katana se mihla vzduchem a zapíchla se do bezmocného králíka visícího ve vzduchu. Když umíral, díky jeho kataně, v jeho očích byla vidět úleva, jakou Kaemon rozhodně nečekal. Čarodějnice se usmála, ale ztuhla, když zahlédla tři modré koule letící jejím směrem. Jednou rukou je odrazila, až na jednu, která škrábla její bok, který na chvíli zazářil. Z rány ukápla kapka krve. Rozzuřila jí.
"Vy proklatí zmetci," zařvala a Kaemon o krok ustoupil blíž k Renovi. Napřáhl katanu před sebe, připraven k boji. "Prokletý čaroději," křikla na Rena a její ruce zářily rudě. Podíval se na ní s odporem.
"Nejsem jako ty," odsekl jí a jeho ruce zazářily modře. Její magie mířila na něj. Vyhnul se jí a vrhl se do protiútoku. Jejich magie se střetávala v barevných záblescích. Kaemon už dlouho neviděl svého společníka tak naštvaného, vážného a odhodlaného bojovat. Horší, ale bylo, že si nikdy nepřipadal tak neužitečně.
Jeho magie jí těsně minula a jeho další útok odrazila za pomoci dalšího zvířete. S tou čarodějnicí nebylo něco v pořádku. Díkybohu ho jen těsně škrábla. Zachytil ho a hodil Kaemonovi.
"Postarej se o něj," zvolal.
Kaemon věděl, že teď jí Ren ukáže, jak moc je jiný. O kus ustoupil a jeho ruce zazářily modrou magií. Jednou rukou vytasil katanu, která teď modře poblikávala. Kaemon překvapeně zamrkal. Věděl, že jeho společník celý rok trénoval a tohle byla od toho dne teprve jejich druhá mise. Netušil, že je možné něco takového použít. Vypadalo to, že se jeho trénink vyplatil a jeho moc vzrostla. Usmál se a podíval se na malého zajíce ve své náruči. Jeho potřeba mu přikazovat se, ale nezměnila.
Poslední, co zahlédla, byla modře zářící katana, díky magii, která jí protékala. Nepovažovala něco takového za možné. Myslela, že se mýlí, ale ten pocit, když jí zarazil katanu do břicha musel být reálný. Stiskla si břicho a zvedla pohled k tváři toho muže. V jeho očích viděla nenávist a odhodlání. Nikdy netušila, že Lovci mohou být tak silní. Chytila jeho katanu a snažila se nevšímat si té prudké bolesti. Vytáhl jí. Položil jí ruku na hruď. Začínaly se z ní šířit modré plameny. Věděla to. Tohle byl její konec. Plameny se společně s ohromující bolestí a horkem šířily po jejím těle. Její šaty hořely. Ještě viděla, jak o kus ustoupil a zasunul katanu zpátky do pochvy. Otočil se a odcházel lesem zpátky.
"Sbohem čarodějko," řekl Kaemon, než se vydal za svým společníkem.

"Splnili jsme další misi, měl bys se radovat," radil Renovi Kaemon a pořádně se napil ze svého půllitru piva. Na sobě teď měl jen tmavou košili a kalhoty stejné barvy. Svůj plášť měl přehozený přes opěradlo židle, stejně jako katanu. Ren seděl naproti němu, ale na rozdíl od svého přítele měl plášť na sobě.
"Šéf byl spokojený, to je pravda,"
"Tak vidíš. Měl bys být spokojený a ne takhle mrzoutský," řekl a mávl poloprázdným půllitrem do vzduchu. "Na zdraví," dodal.
"Na zdraví," dodal zamyšleně Ren. V dalších pár dnech je čekala další mise, ale s tou se bude zabývat až na ní přijde. Usmál se a tentokrát jeho úsměv vypadal mile.
"Tak vidíš," mrkl na něj Kaemon a objednal jim další pivo. "Slavíme," křikl a oba si přiťukli. Nebylo nic s čím by si teď museli dělat starosti, byly neohrožení Lovci.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 2. july 2013 at 13:52 | React

ahojky, já tu dlouho nebyla, ani na blogu ani nikde a zdá se, že se SS nedostalo nijak aleko
prosím, napiš už nějaký, mám vyloženě absťák
skoro jsem pozapomínala postavy, ale pamatuju si Jess i toho démona, do kterýho jsme se zamilovala tak honem! :)

2 Leana Kailien Leana Kailien | 2. july 2013 at 19:02 | React

[1]:: Ahoj, ty žiješ? To jsem ráda. Dostalo, ale jen na papíře, teda částečně. Tak absťák? S tím bych měla asi něco dělat.
Pokusím se psát a házet to i na blog, protože brzo nebudu mít čas na nic jinýho než na učení. Víš o tom, že jsem vyhověla tvému přání a Eraniel je trochu v jedné z kapitol?

3 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 4. july 2013 at 18:38 | React

[2]: to je super, škoda že tam není častěji
mám ho mooooc ráda
ano žiju, ale byla jsem mimo, blog jsem si založila abych začala psát, ale postupně jsem psala pro sebe a ne pro blog, takže jsem tam nechodila
ted jen tak brouzdám a všechno možné
moc se na Eraniela těším

4 Leana Kailien Leana Kailien | 5. july 2013 at 10:51 | React

[3]: Nadšená? ;-) Tak to dost často chodí. Já většinou píšu pro sebe nebo své kamarádky. :-) Tak to se těš a já se budu snažit. ;-)  :D

5 Kamarev Kamarev | Email | 28. november 2013 at 22:23 | React

Mno, nečetla sem před tímto příběhem žádný jiný, z této stránky, ale víc než s ostatními postavami, sem soucítila s čarodějkou. Nevím, asi spojitostí myslí s příběhem, mě při proražení jejího břicha, píchlo v místech, kde bylo popsáno že uštědřila ránu.  Bolela mne hlava, a dalo by se říct, že mě i svědila/pálila/ kůže když jí hořelo oblečení. Bylo to zvláštní. Hm, sem magor, ale cítila sem se jak v jejím těle a bylo mi jí líto... hm, asi to bude tím, že já sem více pro temno, a v mých příbězích to nekončí dobře pro dobro, ale pro zlo... Asi to bude životem. Realitou ve které žiji.. Ale byl to skvělý příběh.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.