Malá ukázka z fanfiction

10. november 2012 at 12:31 | Leana Kailien |  Život Ariany Whiteové
Slibovala jsem v týdnu, ale nedostala jsem se k tomu. Omlouvám se.


Jelikož jsem včera strávila celý doma s hrnkem čaje, tak se teď můžete dívat na nový layout. Chytá mě podzimní nálada a tenhle obrázek mi učaroval. Navíc poslední dobou se začínám víc a víc dívat na anime. Momentálně je mou posedlostí Fairy Tail.

K té mojí první fanfiction, není to nic moc, ale začátky takové bývají, tak doufám, že třeba časem se to zlepší. Je to příběh bradavické studentky, která nadevše miluje knihy a dobré příběhy. Tak snad se vám to bude líbit.

Bylo prvního září, když jedna mladá dívka kráčela po nádraží King's Gross. Před sebou tlačila vozík s kufrem na kterém seděla její kočka Eria. Rychle proběhla přepážkou, to se ale nelíbilo Erie, která podrážděně zamňoukala.
"No tak." Promluvila k ní dívka a konejšivě jí pohladila po hlavě. Eria zapředla a nátahla krk k hladící ruce. Dívka se rozesmála. "Potvůrko." Poznamenala a stočila svůj pohled k červenému Bradavickému vlaku. Spěchala si najít volné kupé, než se všechna zaplní. Ještě skoro dvacet minut, pomyslela si při pohledu na hodiny. Po chvíli jedno objevila usadila se v něm. Po dosednutí si otevřela knihu od svého oblíbeného autora. Pořídila si jí teprve nedávno a ješte jí neotevřela. Netrvalo dlouho a začetla se. Po chvíli jí někdo vytrhl knihu z ruky. Zvedla naštvaně hlavu a dívala se do očí svého kamaráda Camerona.
"Came." Ozvala se smíchem a naštvaně se po něm ohnala.
"No tak Ari, co to čteš." Otevřel její knihu a předstíral čtení. Znovu se po něm ohnala, tentokrát jí vrazil do ruky knihu. "Klídek děvče." Rozesmál se, když knihu objala.
"Už mu tě nedám." Zašeptala potichu, což u něj vyvolalo další výbuch smíchu.

Oknem do třídy svítily poslední teplé paprsky zářijového slunce. Musela jsem si zastínit oči, abych viděla na kus pergamenu, který ke mně posunula Blanche. "Co tahkle jít načerpat energii k jezeru" Vzala jsem brk a naškráblala odpověď. "Dobrý nápad" Uvědomila jsem si, že s vidinou času stráveného u jezera bude moje pozornost na nule.
"Ari je ti doufám jasné, že nemáme poznámky." Pošeptala mi Blanche a podívala se na hodinky. Hodina končila pět minut. Blanch rychle naškrábala na něco na kus pergamenu a podala ho dívce před námi. Ta se na mojí kamarádku tázavě podívala a posunula ho k Lily. Jen se na něj podívala a pokračovala v psaní. Když skončila hodina byla jsem mezi prvními, kdo zmizel ze třídy, hned po Pobertech. Čekala jsem na Blanche, když konečně vyšla ze třídy zamávala na mě papíry hustě popsanými a já si za jejími zády všimla Lilyina pohledu.
"Dělej." Pobídla mě Blanche a já jí němě následovala. Když do mě šťouchla, měla jsem co dělat, abych schody nevzala dolů po hlavě společně s Blackem. K mé smůle.
"Co se tu motáš?" Obořil se na mě a já děkovala bohu, že mě nezná. Ignorovala jsem ho a chystala se pokračovat k jezeru.

PS: Ty dvě malé kraťoučké ukázky na sebe nenavazují.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Alexis Dark Alexis Dark | Email | Web | 3. february 2013 at 10:00 | React

Hmn... Vypadá to zajímavě... :-D

2 Leana Kailien Leana Kailien | 8. february 2013 at 11:40 | React

[1]: Opravdu? Zatím je to jen takový pokus.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.