VI. Zmatky Erikovi

10. september 2012 at 21:03 | Leana Kailien |  Poslední z rodu
Tak první týden školy je za námi. Na začátku ten rozvrh vypadal vážně děsivě, ale když pak ten den ubíhá rychle, říkám si, že to není tak hrozný. Pozitivní věc na tom je, že máme většinu dne rozkouskovanou po skupinách a i na jazyky i na ostatní předměty jsem s spíš se sympatickýma lidma a ne tím zbytkem se kterým si vůbec nerozumím. Zatím si myslím, že je to dobré. Uvidíme, jak se to vyvine.


Tak k povídce kterou tu máme dneska. Když je to pondělí, tak tu je povídka Poslední z rodu. Nevím, jak moc se vám bude líbit, protože je popravdě dost zmatená. Snad to bude k pochopení.
Věnováno hlavně Delly a Lucce. Bez dlouhých řečí jako obvykle. Užijte si novou kapitolu


Seděl jsem na zemi v nějaké podzemní místnosti. Všude okolo mě převládala tma. Jediné, co jsem věděl, bylo, že jsme byli v nějakém domě daleko od jakékoliv civilizace. Myslel jsem na Selenu a doufal, že není tak hloupá, aby riskoval svůj život a budoucnost našeho rodu kvůli mně. Nebyl jsem naivní. Bylo mi jasné, že mě půjde hledat. Otevřely se dveře a do místnosti vniklo nepatrné množství světla. Někdo došel až ke mně a prudce mě chytil za ruku.
"Jdeš se mnou." Ozval se hlas, který mi byl odněkud povědomý, jen jsem si nevzpomínal odkud ho znám.
"Kam?" Otázal jsem se na celkem zbytečnou otázku.
"K princi." Odpověděl. To bych bez tebe opravdu netušil, pomyslel jsem si. Nechal jsem se vyvést na chodbu, která připomínala nějaké středověké vězení. Naštěstí tu světlo nebylo tak prudké, ale po pár hodinách v temnotě to nebylo nic moc. Šli jsme chodbou a já sledoval kobky po obou stranách. Nevypadalo to tu moc přívětivě. Na konci chodby se nacházely dveře, kterými jsme prošli na schody. Klouzalo to, ale můj věznitel mě po nich táhl neúprosně dál. Nakonec mě dovedl do jedné menší místnosti, která byla naprostým opakem kobek. Byla tu měkká křesla, která dokonale ladila se zelenými tapetami a tmavým kobercem. V krbu na druhé straně místnosti plápolal oheň. V jednom z křesel někdo seděl. Muž, který mě sem dovedl, se otočil a mlčky odešel. Stál jsem tam a čekal, co bude.
"Zdravím Malcolme." Pozdravil mě zpoza křesla Erikův hlas.
"Škoda, že nemůžu říct to samé." Odsekl jsem mu a přišel o kousek blíž.
"Nechceš si sednout?" Dotázal se, když jsem došel tak blízko, že jsem zahlédl jeho znavený obličej a ukázal na protější křeslo. Posadil jsem se a podíval se na něj. Jeho obličej vypadal ztrhaně a za tím se skrýval smutek. Až dosud jsem si toho nevšiml, ale bylo to tam jasně patrné.
"O co tu jde Eriku?" Otázal jsem se a věnoval mu upřený pohled.
"O co by mělo jít, Malcolme?" Vrátil mi to.
"Eriku nejsem idiot, ale jestli jsi byl schopný ublížit mé sestře, tak o něco jde."
"Ublížit tvé sestře? Nikdy bych jí…" Když mu to došlo, jeho obličej se ještě víc zachmuřil. "Co by sis vybral, Malcolme? Rodinu, nebo přátele?" Otázal se a otočil se na mě.
"Nikdy bych nevybral ani jedno. Nemůžeš po někom chtít, aby si takhle vybíral. Měl bys, ale vědět jedno. Selena je pro mě tím nejdůležitější, co mám." Podíval se po mě a ani únava nedokázala překonat smutek.
"Můžeš jít. Sivan tě vyprovodí." Zíral jsem na něj a přemýšlel, jestli to myslel vážně. "Nechtěj, abych si to rozmyslel." Pousmál se.
"Eriku." Promluvil jsem k němu. "Proč tohle Seleně děláš?" Zeptal jsem se a upřeně se mu díval do očí. Jeho obličej se snažil udržet si chladný výraz, který rušil výraz v jeho očích. Život k němu byl krutý, pomyslel jsem si, ale stále se mu díval do očí.
"Nemám na výběr." Zněla jeho odpověď. "Teď už jdi." Jeho hlas zněl hrubě a mě bylo jasné, že nebude váhat vytasit meč. Do dveří vešel mladý démon s hlavou pokorně sklopenou k zemi.
"Pane." Zašeptal, že jsem ho i já sotva slyšel.
"Doprovodíš pana Graye ven." Pronesl a v jeho hlase zaznělo to, co dokazovalo jeho královský původ. "A Malcolme. Drž se dál od Seleny." Zůstal jsem na něj nevěřícně zírat.
"To neudělám." Odsekl jsem prudce a nevraživě jsem na něj zíral. To po mě nemohl chtít.
"Je to pro její dobro." Poznamenal.
"Eriku pochop, že pokud se k ní nevrátím, bude se mě snažit hledat."
"Já vím."
"Řekni mi, co se s tebou stalo." Vykročil jsem k němu.
"Jsem naprosto v pohodě." Křikl na mě a já udělal krok zpátky. "Jdi." Rozčiloval se. Rozhodl jsem se, že bude lepší, když půjdu. Nechtěl jsem ho pokoušet.
"Jdeme." Vyzval jsem toho démona, který jen vyděšeně pokukoval. Z Erika šel strach, když se rozčiloval.
Následoval jsem Sivana spletí chodeb až k velkým dveřím. Otevřel je. Podíval jsem se ven. Skrz stromy rostoucí na kraji lesa, jsem viděl na malé městečko. Tohle město jsem znal. Párkrát jsme tam byli se Selenou. Nebylo sice moc velké, ale zato opravdu krásné klidné. Sešel jsem až na úplný kraj lesa a otočil se. V dáli jsem zahlédl větší dům, pečlivě skrytý mezi stromy. Tušil jsem, že pokud ho někdo nehledá, nenajde ho. Naposledy jsem se na něj podíval, otočil jsem se, a vyšel z lesa. Zvolna jsem kráčel po louce k městu a myšlenky se mi ubíraly k Seleně. Musel jsem přemýšlet, jestli mě hledá a doufat, že je v pořádku.

"Prosím." Ozval se hlas servírky, který mě vyrušil z přemýšlení, kam se ten idiot schoval i s mým bratrem. Podala mi talíř s těstovinami a masem.
"Díky." Poděkovala jsem a i u jídla přemýšlela. Přemýšlela jsem, kam by se mohl ukrýt. Zvažovala jsem sídla, která měl jako budoucí král na mnoha místech. Teď šlo jen o to, které si vybral. Věděla jsem, že jen tak nemohl nakráčet do Orathies s mým bratrem a v bojové zbroji. Když jsem dojedla, zaplatila jsem a odešla. Ve slunečním svitu se zdálo všechno mnohem krásnější. Procházela jsem městem, když jsem si řekla, že se nemůžu jen tak potulovat. Musím něco dělat. Přemýšlela jsem, které ze sídel, o kterých jsem věděla, je nejblíže. Usmála jsem se, protože jsem si uvědomila, že se nebudu muset ani přemisťovat. To bude pěkná procházka, pomyslela jsem si. Jenže už bylo k večeru a já se nechtěla plížit potmě přímo uprostřed lesa. Šla jsem městem a hledala hotel, kde bych se vyspala. O chvíli jsem jeden našla a ubytovala se. Když jsem seděla na posteli, začínala jsem si uvědomovat samotu, která mě všude obklopovala. Zašátrala jsem v tašce a vytáhla dýku. Potěžkala jsem ji v ruce a opatrně ji položila na noční stolek. Chtěla jsem ji mít po ruce. Netušila jsem, čeho všeho je Erik schopný. Nakonec jsem si lehla a okamžitě usnula.

Stála jsem na schodech před Orathies. Opatrně jsem se rozhlížela a ten, koho jsem hledala, stál zamyšleně opodál. Sedla jsem si a sledovala ho. Vypadal uvolněně a sledoval zahrady. Po chvíli se otočil mým směrem a já sklonila hlavu. Slyšela jsem, jak se pomalu blížil ke mně. Všimla jsem si, jak si sedl vedle mě.
"Selene." Ozval se a položil mi ruku na rameno. Setřásla jsem ji a o kousek se posunula. Povzdechl si. "Omlouvám se." Promluvil potichu. Skoro jsem ho neslyšela. Otočila jsem se na něj. Díval se na mě a smutek v jeho očích byl patrný.
"Kde je, Eriku?" Otázala jsem se ho rozčileně a nepřestávala ho pozorovat.
"To ti nesmím říct. Závisí na tom vše." Odpověděl s klidem.
"Eriku." Rozčileně jsem vstala a málem spadla prudkostí vlastních pohybů. Chytil mě. Držel mě v náručí tak pevně, jako by se bál, že zmizím.
"Seleno." Pošeptal a sen zmizel.

Vzbudila jsem se. Oknem sem v jasných paprscích vnikalo slunce. Zmateně jsem zamrkala a snažila se probrat k vědomí. Sáhla jsem po dýce a ten pocit mě uklidnil. Zvedla jsem se z postele. Hledání začalo. Najdu tě, Eriku, slíbila jsem mu v duchu. Můj druhý slib patřil bratrovi. Pomůžu ti.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Seléna Seléna | 11. september 2012 at 9:14 | React

mě se libi všechny povidky

2 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 11. september 2012 at 17:24 | React

To jsem moc ráda :-) .

3 Delly Delly | Web | 16. september 2012 at 16:32 | React

Tahle kapitola se mi prostě strašně líbí :-) Fakt úžasná.

4 Delly Delly | Web | 21. september 2012 at 16:51 | React

Ty máš nový lay 8-O Jsem opravdu tak pozadu? :-D Že jsem si toho nevšimla dřív? A koukám, že je od Dincie :-D Líbí se mi :-) Mám ráda modrou :D :-)

5 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 21. september 2012 at 22:13 | React

[3]: Delly díky moc. :-) Jen tak mimochodem ten lay je tu krátce a je opravdu od Dincie :-D . Modrá je modrá a zelená je zelená barva zmijozelská. ;-)  :-)

6 Delly Delly | Web | 22. september 2012 at 12:42 | React

[5]: Nemáš zač :-) Já si říkala, že tu dlouho být nemůže, jelikož jsem tu nedávno byla :-D Myslím, že jsem tenhle lay u Dincie viděla a už tehdy se mi líbil :-) :D

7 Šílenej Šílenej | Web | 9. november 2013 at 14:15 | React

ten Erik by měl začit brát prášky ve velkym! je horší než ženská, taky neví co vlastně chce

8 Leana Kailien Leana Kailien | 9. november 2013 at 14:52 | React

[7]: Taky řešení :-D snad se to časem zlepší.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.