V. Co čaroděj, to zmetek

4. july 2012 at 18:03 | Leana Kailien |  Poslední z rodu
Byla to dlouhá doba. Vím to a to ještě tu kapitolu mám v počítači schovanou jakou dobu. Přijde mi, že jsem se trochu odchýlila od toho, co jsem v tom příběhu chtěla. Možná to je dobře. Snad se vám bude líbit a není tam moc chyb. Užijte si jí.
Leana Kailien


Dívala jsem se na Malcolma a čekala na jeho odpověď. Když se najednou rozrazily dveře a jimi vtrhl dovnitř Erik s jinými démony za sebou. Vrhl se k mému bratrovi s mečem v ruce.
"Opovaž se pohnout." Zahřímal a věnoval se pouze mému bratrovi, jako bych tu nebyla.
"Nebo co?" Usmál se něj Malcolm.
"To nechceš vědět." Odpověděl mu Erik.
"Proč to děláš?" Otázal se ho bratr. Všimla jsem si Erikova zamyšlení a pak položil bratrovi ruku na rameno. Přemístil se. Zmizely a já jen stála a zírala do prázdné místnosti. Pak jsem si vzpomněla na ty zbývající démony. Zvedla jsem hlavu a nechala ze sebe proudit magii. Všichni se na mě chvíli zaraženě dívali, pak dva z nich zmizely, stejně rychle jako Erik. Zbývající na mě namířili meče a pomalu se vydali ke mně.
"Ani hnout." Pronesl jeden z nich. Tohle je vážně absurdní. Usmála jsem se. Stačilo jediné slovo a v ruce mi přistál meč. Nečekali to. Jeden z nich couvl, ale druhý neohroženě stál, jako by čekal, že se vzdám a půjdu s nimi. Ani náhodou.
"Troufalý." Odpověděla jsem mu a nechala naplno proudit magii. Oba ztuhli, ale pozdě. Než se stihl otočit rozmáchla jsem se mečem a jeho hlava končí na zemi, tělo padá za ní. Všude je krev. Druhý se po mě stále jen díval. Když dostal rozum a snažil se utéct, přtiskla jsem mu meč na krk.
"Co to má znamenat?" Zeptala jsem se.
"Nemám nejmenší chuť něco říkat." Pronesl s hranou hrdostí.
"Kde je princ?" Padla další otázka a meč na jeho krku vytvořil slybý pramínek krve.
"Nepovím nic." Jindy bych ho vyslýchala, ale věděla jsem, že už kvůli Erikovi nic neřekne.
Se slovy "Vyřiď mu, že za to zaplatí." jsem ho pustila. Jen se hrot meče o kousek oddálil. Zmizel. Padla jsem na pohovku a z očí mi začaly stékat slzy. Jak mohl něco takového udělat. Připadala jsem si najednou tak moc bezmocně. Mechanicky jsem začala otírat ostří od krve. Jak tohle mohl udělat? Nechápu vůbec nic. Ostří už je čisté, ale jako bych se sanžila z něj vydrhnout duši. Položila jsem ho vedle sebe a zvedla se. Když jsem uléhala do postele doufala jsem, že se ráno probudím a můj bratr tu bude
Ráno jsem se vzbudila a doufala, že blankytná obloho odežene chmury včerejška. Marná snaha. Pomalu jsem se zvedla z postele a zadívala se z okna. Sluníčko dopadalo na zem a před domem stáli dva čarodějové. Naštvaně jsem po nich mrskla pohledem a šla se nasnídat. Nebyl čas truchlit pro bratra. Chtěla jsem ho najít a na smutek nebyl čas. Věřila jsem, že Erik by mého bratra nezabil. To samé ovšem bylo, když jsem si myslela, že by mi neublížil. Jenže i přesto to udělal, vzal mi to nejcennější a poslední, co jsem měla. To co mě drželo nad vodou teď zmizelo a já se bála, že mě to potopí. Zvedla jsem se od stolu. Všechno jsem nechala jak bylo. Došla jsem do pokoje a ze země zvedla cestovní tašku. Zabalila jsem si věci a sešla dolů. Vyšla jsem z domu. Chtěla jsem zpátky svého bratra a věděla jsem, že mi v tom nikdo nezabrání. Tam ovšem stály ti dva. Pomalu jsem k nim došla.
"Co tu chcete?" Zeptala jsem se a doufala, že nebudou zdržovat.
"Spíš co tu chceš ty ne? Démoni tu nemají, co dělat." Odsekl mi.
"Až na to, že o nich nevíte nic." Poznamenala jsem a přemýšlela, co tu k sakru chtěj.
"To si nemyslím." Usmál se a já věděla, že z toho nebude nic dobrého.
"To je mi celkem jedno." Pousmála jsem se.
"Přišli jsme ti říct, abys odešla." Podíval se na mě povýšeně.
"Zachtělo se vám vyhánět démony?" Uchechtla jsem se.
"Možná ti to přijde vtipný, ale nemáš tu co dělat."
"Nebo naopak. Uhneš?"
"Nemyslím si." Teď už jsem chápala, co proti nim Malcolm má. Otrapové, co si myslí, že jsou pány světa.
"Uhni nebo za sebe neručím." Zavrčela jsem na něj a litovala, že se nemůžu proměnit díky dračí nepraktičnosti.
"Vyhrožuješ?" Končím. Vytasila jsem meč a byla jsem připravena ho přibít k zemi. Jenže se mi do cesty postavil tmavovlasý čaroděj. Neměla jsem tušení jak se jmenuje, ale to on se na mě pořád díval. Jeho pohled naznačoval, že on to má pod palcem.
"Co tu provádíš?" Křikl na toho pitomce.
"Nemá tu co dělat." Odpověděl mu ve stejném duchu.
"Danieli. Zatím nic neprovedla nemáme důvod."
"Já bych jeden měl." Tmavovlasý jen pozvedl obočí.
Tmavovlasý jen pozvedl obočí. "S tím nemá nic společného to moc dobře víš."
"S čím?" Dotázala jsem se, protože nevím, že bych něco provedla.
"To se tě netýká."
"Vraždou." Nejdřív jsem se na něj jen překvapeně dívala, ale pak jsem to nevydržela. Rozesmála jsem se a nemohla popadnout dech.
"Vraždou? Tady?" Vysoukala jsem ze sebe mezi smíchem a věděla, že všichni uvažují o mém zdraví. Nedivila jsem se jim. Když mě to po chvíli přešlo, tak jsem jen sledovala jejich udivené obličeje.
"Jsme rádi, že se nám povedlo tě rozesmát." Ozval se ten tmavovlasý. "Jen by mě zajímalo tvoje jméno, ať vím s kým mám tu čest." Zeptal se a já zaslechla jednoho z nich říkat. "Nižší démonka nic víc." Co oni o tom vědí?
"Čarodějům jméno neříkám."
"Možná bys měla."
"Nemám chuť."
"Možná ti pomůže to, že stojíš před synem hlavního čaroděje." Oznámil mi. Skoro to ani neznělo vychloubačně.
"Jméno jsem přeslechla." Dovolila jsem si poznámku k tomu velice důležitému muži, který se zasekl tady na zapadákově.
"Neřekl jsme ho."
"Čekám." Oznámila jsem mu.
"Cameron Beret" Usmál se. "Teď to tvoje jméno." Usmál se. To tak. Nemám ani nejmenší chuť mu říkat jméno. Nech si zajít chuť, pomyslela jsem si. Pevněji jsem sevřela meč.
"Myslím, že půjdu. Mám na starosti lepší věci než dohadovat se s váma." Usmála jsem se na ně. "Mimochodem, mé jméno je Selena." Přemístila jsem se a zjistila, že jsem na místě, kde jsme byli s bratrem před měsícem. Malé útulné městečko. Rozhlédla jsem se a zjistila, že stojím nedaleko od parku. Pamatovala jsem si jak jsme tu s bratrem seděli a byli rádi, že je chvíli klid. Nebyl tu nikdo, kdo by hlídal, jak se chováme. Mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Dokud jsme se nemuseli stěhovat. Zase.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Šílenej Šílenej | Web | 9. november 2013 at 14:06 | React

sice jsem furt mimo, ale ty dacani by mě srali i tak, měla s nima udělat krátkej proces

2 Leana Kailien Leana Kailien | 9. november 2013 at 14:50 | React

[1]: Možná, ale ne všechno je jak se zdá. :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.