XVII. Zkoušky bez večeře

31. march 2012 at 14:49 | Leana Kailien |  Strážci světů
Tak po dlouhých třech měsících jsem zde s kapitolou ke Strážcům. Psala jsem jí jak doma, tak ve škole hlavně o informatice, ale nikdo si toho ani nevšiml (kromě naší francouzštinářky). Tak si kapitolu užijte a snad se vám bude líbit a čekání se vám vyplatilo.



Chodit po pokoji a nadávat na unáhlené rozhodnutí, bylo asi to jediné, co jsem mohla dělat. Můj klid ubýval současně s časem. Eraniel mě ničil. Bylo na něm něco, co uchvacovalo každou v jeho okolí. Mohl mě mít sebevíc rád, ale pozvat strážkyni na večeři, nepatřilo mezi jeho nejlepší rozhodnutí. Měla jsem pocit, že za večeří je i skrytý důvod. Z hlubokého zamyšlení mě vytrhl hluk zespoda. Vděčná za nějaký rozruch jsem sešla ze schodů a zastavila se před dveřmi.
"Jeffe nejsou to ani dva týdny." zaslechla jsem otcův rozzuřený hlas. "Nemůžou to po ní chtít."To se mluví o mě?
"Víš líp než já, že mohou." Ozvala se Jeffova odpověď
"On by to nedovolil."
"Tohle není můj problém."
"Nedovolím ji to udělat."
"Nemáš do toho moc, co mluvit."
"Tak udělej něco ty."
"Rád bych, ale je to k ničemu."
"Ať to odloží."
"Nemá to smysl, bude to dnes." Uslyšela jsem hlasitou ránu. Co to sakra?
"To říkáš, až teď ty idiote." Už dlouho se někomu nepovedlo tátu tak vytočit. Vešla jsem do obýváku a snažila se zadržet smích při pohledu na Jeffryho válejícího se na druhé straně obýváku po zemi.
"Zdravím." Prošla jsem kolem otce a sedla si na pohovku, ignorujíc jejich překvapené obličeje. Sáhla jsem po ovladači a pustila si televizi, zase telenovela. Cítila jsem, jak se vedle mě zhoupla pohovka. Jeffrey si sedl vedle mě, že bych se konečně dozvěděla o co jde? Upřela jsem veškerou pozornost na televizní obrazovku.
"Mám pro tebe špatnou zprávu." Načal problém dne i přes zuřivý pohled mého otce.
"A to," pobídla jsem ho, když se nechtěl vymáčknout.
"Víš, abys ses mohla stát strážkyní musíš přesně dva týdny po šestnáctých narozeninách udělat zkoušky." Zírala jsem jsem na něj a doufala, že si ze mě dělá srandu.
"Vtip?" Obrátila jsem se na něj, přesně jak jsem čekala. Neusmíval se. Na tváři měl ten svůj otrvaný strážcovsky vážný výraz, jak já jsem ho nesnášela.
"Jeffe, nechtěl bys na chvíli zmizet?" Otázal se ho naštvaně táta.
"Nejsem si..." Začal, ale nedostal šanci větu dokončit.
"Nemysli." Přerušil ho táta a šlehl po něm pohledem.
"Nevyhne se tomu." Poznamenal, ještě než zmizel z pokoje.
"Jess." Otočil se na mě táta. "Měl jsem to tušit, ale bylo toho moc tvoje matka, Eraniel, démoni."
"Myslíš, že tím svým tušením bys tomu pomohl." Sladká ironie. Občas byly chvilky, kdy se omlouval za všechno co se kdy stalo. Čas jeho nejsdílnějšího já. Přílěžitost.
"Smím mít otázku?" Otočila jsem se na něj a nespouštěla z něj oči, jen pokrčil rameny. "Co se stalo mámě?" Ještě než jeho oči začali hypnotizovat podlahu, zahlédla jsem v nich tolik smutku.
"Nic." Zašeptal, tak že jsem ho sotva zaslechla.
"Nejsem hloupá."
"To jsem neřekl." Čekala jsem, ale když mlčel, už jsem to nevydržela. "Tati, proč mi nechcete nic říct vůbec nic? Všechno se dozvídám buď od jiných a já si připadám jako naprostý idiot. Dobře snažíte se mě chránit, ale všiml si tady někdo, že to nikam nevede?" Dívala jsem se mu do očí a čekala nějakou odpověď. Něco.
"Tvoje máma." Začal pomalu a potichu. "byla hrdinka. Obětovala svůj život pro klid lidí i bytostí všech světů. Démoni začínali postupně prostupovat do světů. Když vrchní strážce zjistil, že jsou hrozbou, rozhodl pro oddělení Kirialu. Byl to nebezpečný krok a on to věděl, ale byl schopen všeho, aby ubránil světy. Stejně jako tvoje matka, ale podle ní by to nestálo život tolika strážců." Skončil. Dívala jsem se na něj a bylo mi ho líto. Litovala jsem i toho, že jsem nedostala šnaci matku poznat.
"Tehdy zemřela?" Zeptala jsem se i když to bylo jasné.
"Ano." Seděli jsme na pohovce a přemýšleli, co by kdyby. Myslela jsem na mámu, musela být úžasná. Ticho převládající v našem domě, přerušil otec slovy "Jdu uvařit večeři." a odešel do kuchyně.Ještě chvíli jsme seděla a přemýšlela nad krutostí života, když jsem si vzpomněla. Večeře. Aj. Večeře s Eranielem. Tragédie. Ještě, že tohle Jeff neví. Byla bych na místě mrtvá. Zvedla jsem se a pomalu vylezla až do pokoje. Sedla jsem si na postel a přemýšlela, jestli by na to mohl zapomenout, což bylo doslova nemožné. Vytáhla jsem dýku a prsty přejela po krásném jílci se safírem. Obdivovala jsem její krásu. Přemýšlela jsem jestli, když s ní neumím moc zacházet, mi bude něco platná. Když jsem dnes už podruhé zaslechla zespodu hluk. Ignorovala jsem to až do chvíle, než jsem zaslechla zvuk tříštícího se skla. Seběhla jsem po schodech dolů a nakoukla do obýváku. Tam byl dokonalý chaos. Po zemi se válely střepy a před jednou z ještě celých skleněných polic stál Eraniel. Něklikrát jsem mrkal, abych se ujistila. Byl tu a naproti němu stál rozzuřený Jeffrey s dýkou v ruce.
"Co si o sobě myslíš?" Křičel právě. "Od tohoto domu by se něco jako ty mělo držet dál." Rozčiloval se dál a ruka s dýkou se míhala vzduchem. Sledovala jsem jak se Eraniel vrhl na Jeffa a srazil ho k zemi. Zavrčel a hodil po něm dýkou, která se zabodla těsně vedle jeho hlavy. Zaslechla jsem kroky a pak se do obýváku vřítil otec, aniž by si mě všiml. Zbledl, když si všiml Eraniela.
"Eraniel de Soron." Zašeptal.
"K vašim službám." Uklonil se jim posměšně.
"To si nech." Zavrčel na něj Jeff. Eraniel se jen uchechtl a podíval se mým směrem, což nepatrně zmrazilo jeho úsměv. Po chvíli si směru jeho pohledu všiml i Jeff. Nebylo těžké uhodnout, že se tam schovávám.
"Jessico?" Otázal se Jeff. Neměl smysl se dál schovávat. Vešla jsem dovnitř obýváku, bez jediného pohledu na Eraniela.
"Ano." Odpověděla jsem a čelila jeho pohledu. Všimla jsem si otcova strostlivého pohledu. Momentálně mi nic nehrozilo, tak proč?
"Musíme jít." Zmateně jsem se na něj podívala.
Než jsem zaslecha otcovo "Dva týdny." Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co tím myslí. Zkoušky. V duchu jsem zaúpěla a snažila se nevypadat vyděšeně. Došla jsem k otci, který se tvářil zničeně. Bál se a nechtěl mě ztratit. Objala jsem ho. "Budu v pořádku." Pošeptala jsem mu. Pustila jsem ho a přešla k Eranielovi. Čekal a jeho tvář skrýval jakýkoli pocit pod maskou. Kruci.
"Zmiz odtud, co nejrychleji můžeš. Buď té lásky." Pošeptala jsem mu.
"Jak si přeješ lásko." Uklonil se mi. Otočila jsem se a došla až k Jeffovi. Ten i přes to, že jsem se právě bavila s Eranielem mi položil ruku na rameno. Všimla jsem si, že Eraniel zmizel. Najednou kolem začínala vířít mlha a můj otec i rozbitý obývák plný skla na zemi zmizel v ní zmizely. Nevěděla jsem, co mě čeká. Jen jsem doufala, že to zvládnu.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 1. april 2012 at 10:21 | React

Můj názor znáš, ale napíšu ho znova - moc pěkná kapitola

2 Leana Kailien Leana Kailien | 1. april 2012 at 10:59 | React

[1]: A já ti za to znova poděkuju. Díky.

3 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 1. april 2012 at 14:48 | React

[2]: Nemusíš děkovat, já to myslím upřímě :-)

4 Selené Selené | Web | 1. april 2012 at 21:30 | React

joooooooooooooooo dočkali jsme se další kapitolky...je překrásná, dokonala..miluju tuhle povidku.-)

5 Leana Kailien Leana Kailien | 1. april 2012 at 21:47 | React

[3]: Však já vím a těší mě to. :)
[4]: Jo to to trvalo :D a děkuju mnohokrát. :)

6 Delly Delly | Web | 2. april 2012 at 17:38 | React

Páni, krásná kapitola :-) Těším se na další, jen si asi budu muset tuhle povídku přečíst pěkně od začátku :D Doufám, že se dalších kapitol dočkáme dřív :-)
Mimochodem, jsem ráda, že nadále stojíš o spřátelení :-) Až budu mít odpovědi, dám si tě tam znovu :-)

7 Leana Kailien Leana Kailien | 2. april 2012 at 17:54 | React

[6]: Díky. Dřív? To vůbec nevím, ale mám začátek. To je u mě dobrý znamení. Dobře a já si u tebe hned změním adresu.

8 Jiand Jiand | Email | Web | 5. april 2012 at 11:02 | React

Konečně! :-)

9 Leana Kailien Leana Kailien | 7. april 2012 at 18:38 | React

[8]: Trošku to trvalo, ale další by měla být dřív.

10 Jiand Jiand | Email | Web | 16. april 2012 at 17:16 | React

[9]: Stále čekám :-).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.