XVI. Zamilovaná prosba

28. december 2011 at 21:40 | Leana Kailien |  Strážci světů
Před Vánoci jsem si říkala, jak přečtu aspoň jednu knížku do povinný četby přes prázdniny. Popravdě jsem tu knížku ještě ani neotevřela.
V pondělí jsem se konečně dostala na Kissparty. Pokaždé když jsem chtěla na nějakou jít, tak jsem byla buď nemocná, nebo jsem nemohla.
Taky jsem nastavila nový layout s Jessicou a Eranielem. První pokus o něco ve Photoshopu. Co vy na něj.
Ke kapitole před chvílí jsem jí dopsala a ani nezkontrolovala. Prostě se o ní s vámi musím podělit, i když je tak krátká. Překvapivě jsem s ní docela spokojená, to se mi moc často nestává. Hodně
PS: Pomaloučku, polehoučku se blížíme ke konci.



Jasné ranní slunce zářilo oknem do pokoje, ale já si jen přitáhla deku blíž k bradě. Nechtělo se mi vstávat. Nakonec mě z postele vytáhl zvuk dokonale nepříjemného budíku. Když jsem se dostala z postele, pomalu jsem se oblékla, jemně nalíčila. Pohlédla jsem do zrcadla, odraz v něm mi připomínal jednu matčinu fotku. Odvrátila jsem se od něj. Nebyla jsem jako ona. Sešla jsem do kuchyně, kde se už nacházeli oba Strážci.
"Dobré ráno." Pozdravila jsem je a poprvé po dlouhé době si ráno sedla k snídani.
"Tobě taky Jess." Usmíval se táta a položil mi na stůl čerstvý croissant. Vedle něj na stole ležela sklenice mléka.
"Díky." Oplatila jsem mu úsměv a ohlédla se po Jeffreym. Jeho zachmuřenou pozornost zaujímal prázdný talíř. Táta jen pokrčil rameny. Snědla jsem croissant a vzala do ruky kabelku.
"Tak se tu mějte." Ještě jednou jsem se otočila po Jeffreym a vyšla ven. Na silnici už parkovalo stříbrné auto, ze kterého na mě mávala Sam.
"Nazdar." Pozdravila jsem oba, když jsem nastoupila.
"Kde se couráš?" Rozčilovala se moje kamarádka.
"Snídala jsem." Rozesmála se a já si všimla Lukova nechápavého pohledu. Ten zmizel, když se auto rozjelo a začal se věnovat řízení.
"Překvapuješ mě." Kroutila Sam hlavou.
"To mi povídej." Odpověděla jsem a pozorovala ulici běžící za okénkem.
"Co Ian?" Zeptala se a sledovala mě.
"Co jako?" Otázala jsem se. Není ona jasnovidka?
"Je snad jiný důvod, abys tak zamilovaně čučela?" Zeptala se a věnovala mi vítězný úsměv. ,Jako bych to neříkala'
"Zaprvé nejsem zamilovaná a kdyby tak ne do Eraniela." Tajemně jsem se usmála. Její výraz byl opravdu k popukání.
"Jessico, kdo to je?" Otázala se naštvaně. Ignorovala jsem jí proto, že měla pravdu. Nebyla jsem zamilovaná, ale líbil se mi víc, než jsem si hodlala přiznat.
"Nikdo." Odpověděla jsem jí vyhýbavě. Když jsme vystoupili, doprovázely mě do školy její nenechavé otázky. Překvapilo mě ticho, které nastalo, když jsem ze skříňky vytahovala učebnice. Zmateně jsem se rozhlédla okolo. Když jsem si do kabelky uložila poslední učebnici zaslechla jsem známý hlas.
"Ethane vám dvěma do toho nic není." Rozčiloval se Eraniel.
"Myslíš? Uvědomuješ si, co jsi způsobil, když jsi odešel? Je nám do toho hodně. Musíš to udělat a vrátit se." Odsekl mu Ethan. Po chvíli jsem se odvážila vyjít. Špatně. Eraniel ještě neodešel. Hlavou se opíral o dřevěné dvířka. V duchu jsem prosila bohy, aby si mě nevšiml. Nepovedlo se. Snad to nemělo nic společného s tím, že já na bohy nikdy moc nevěřila. Černé oči se otočily mým směrem. Rozjasnili. Na tváři se mi mihl úsměv.
"Ahoj." Slušelo mu černé triko obepínající jeho tělo i vlasy, jindy upravené, nyní trčící do všech světových stran.
"Ahoj." Odpověděl překvapeně. Než stačil ještě něco říct. Otočila jsem se a vydala se do třídy. Ukázalo se, že mě nenechá jen tak odejít, tak jsme spolu šli po chodbě. Ani mi nevadilo ticho vládnoucí mezi námi. Líbilo se mi s ním jen tak jít po školní chodbě. Na tváři se mi objevil úsměv. Mému obličeji, ale nevydržel dlouho. Vešla jsem do třídy a zalapala po dechu. Ethan právě seděl na mém místě a bavil se Sam. To si ze mě asi někdo utahoval.
"Budeš tu stát dlouho?" Otázal se Eraniel a popadl mě za ruku. U lavice jsem se mu vytrhla a uvelebila se před mojí kamarádkou a Ethanem. "Klid." Pošeptal mi démon vedle mě.
"Jsem v pohodě." Odsekla jsem mu. V pohodě? Sedí vedle mě démon. Krásnej démon, proč nebýt v pohodě.
O poslední hodině přede mě posunul papírek. Překvapeně jsem si ho četla ,Co říkáš večeři'
"Myslím, že dnes táta uvaří skvěle?"
"Zveš mě k vám domů?" Pošeptal mi. Trhla jsem sebou.
"Prosím?" Optala jsem se nevěřícně.
"No co." Pokrčil rameny, pak na mě upřel elektrizující černé oči. "Zvu tě na večeři, tak mě neodmítni." Uslyšela jsem za sebou dvojí zalapání po dechu a sama jsem se přemáhala, aby mi spodní čelist neskončila na zemi. Eraniel de Soron mě zval na večeři?
"Prospěje ti, když si ze mě nebudeš utahovat." Odpověděla jsem čekajícímu démonovi a dál se věnovala učiteli.
"Utahovat? Jessico. Chci tě pozvat na večeři a prosím tě." Zazvonilo a já rychle zvedla. Stačila jsem si vzít akorát bundu, než stanul za mnou. "Pořád utíkáš." Poznamenal.
"Jsi blázen pokud mě zveš na večeři." Odpověděla jsem s klidem.
"Zvu krásnou holku na večeři. Na tom je něco špatně? Chápu, že bys radši znovu šla se Samuelsem."
"Tos uhodl." Odsekla jsme mu.
"Prosím." Tentokrát spodní čelist hlasitě dopadla na podlahu. Tady přestává všechno být normální, pomyslela jsem si.
"Řekl jsi krásnou?" Zeptala jsem se snažila se nemyslet na to, že mě právě poprosil.
Přistoupil ke mně tak blízko, že se naše těla dotýkala. "Nádhernou." Pronesl a políbil mě. Jakmile se jeho rty otřeli o mé, zbytek zdravého rozumu odletěl pryč. Dokud si někdo neodkašlal přímo za našimi zády. Všimla jsem si Eranielova naštvaného obličeje., když se otáčel na příchozího.
"Ethane." Zasyčel.
"Někdo tu musí mít rozum, když jste vy dva zešíleli." Poznamenal klidně.
"Hlavně, že ty ho máš." Pronesla jsem a než stačil něco říct, jsem se otočila na Eraniela. "Půjdu s tebou ráda." Usmála jsem se a vyšla ze školy. Když mi čerstvý vzduch vrátil rozum. Zděsila jsem se. Jdu na večeři s Eranielem. U Diara. Tohle není vůbec dobrý.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Delly Delly | 31. december 2011 at 16:57 | React

Páni, já se ti nedivím, že jsi s kapitolou spokojená! Byla skvělá! :-) Kdypak bude další? :D
Mimochodem, nový layout je fakt pěkný!

2 Lúthien Lúthien | Web | 1. january 2012 at 20:01 | React

To já se teda taky nedivím ! :-) Je naprosto skvělá. A už se hrozně těším na tu kapitolu kdy půjdou na večeři. Mimochodem to máš skvěle promyšlený. :-) Prostě dokonalej příběh a Jess má dobrý hlášky :D

3 Selené Selené | Web | 26. february 2012 at 20:28 | React

oh neeeeeeeeeeee prosim prosim bude další kapitolka?????prosím??to je tak baječně napsané že sem se od toho nemohla hnout a musela číst dál a dál

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.