XIV. Radši nevědomost

8. december 2011 at 20:32 | Leana Kailien |  Strážci světů
Těšili jste se? Konečně jsem dopsala kapitolu Strážců a myslím, že mám dobře nakročeno i na další. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Možná vás bude zajímat, že už mám přibližne načrtnuto kolik kapitol budou mít. Přibližný odhad je dvacet. Říkala jsem si, že bych je mohla do konce roku dopsat. Snad se to povede. Tak nebudu to prodlužovat. Užijte si kapitolu a já skládám velké díky Myšlady de Pendragon za její kontrolu.
PS: Otázka na konec. Jaká je vaše nejméně oblíbená postava?
Leana Kailien



Seděla jsem na lavičce naproti škole a snad poprvé jsem nevěděla, co dělat. Seděla jsem a pozorovala, jak se lidé trousí po skupinkách ze školy. Nikdo z nich nevěděl o démonech, strážcích, ani podobných šílenostech. Zahlédla jsem jak z budovy vyšel zamyšlený Eraniel v patách s Ethanem. Odvrátila jsem od něj svůj pohled. Řekla jsem mu, že ho zabiju. Ovšem, mělo to háček. Váhala jsem. V jednu chvíli jsem plánovala, jak ho zabít a v druhé myslela na jeho krásné oči. To není dobré. V hlavě mi rezonovala jeho věta. Celá vaše famílie je stejná. Nechápala jsem, jak to myslel, ale chtěla jsem to vědět? Vyhoupla jsem se na nohy a nechala je, ať si jdou kam chtějí. Bylo mi to jedno. Myšlenky se mi honily jedna přes druhou. V hlavě jsem měla takový zmatek.
Zatřásla jsem hlavou, abych si ho z ní vyhnala. Ne, že by to fungovalo. Rozhlédla jsem se a překvapeně zírala na dům stojící přede mnou. Nechápala jsem, co dělám zrovna tady. Došla jsem na verandu a zaklepala na dveře. Čekala jsem a doufala, že nebude doma. Naivní. Lidi, jako on nejspíš jen vysedávají doma, pomyslela jsem si, když otevřel dveře.
"Jessico?" Zeptal se překvapeně.
"Ahoj." Pozdravila jsem ho.
"Ahoj. Půjdeš dál?" Zeptal se a uhnul stranou. Vešla jsem dovnitř a následovala ho do obýváku. Sedla jsem si naproti němu na pohovku.
"Jak jde výcvik?" Zeptal se.
"Překvapivě docela dobře." Usmál se. "Mám na tebe jednu otázku." Podívala jsem se na něj. Jen kývl, abych a pokračovala. "Co se stalo v bitvě o Paleot?" Ztuhnul a zděšeně na mě zíral.
"O čem to mluvíš?" Zeptal se strnule a odvrátil hlavu k oknu.
"André, víš přesně o čem mluvím."
"Pověz mi na oplátku jednu věc. Proč tě to zajímá?" Otočil se na mě a upřeně mi zíral do očí.
"Ptáš se? Každý z vás kvůli tomu vyvádí, kvůli bitvě o Paleot. Jenže ani jeden z vás není schopen mi říct cokoliv." Překvapen se na mě díval, pak zničeně sklopil hlavu.
"Snažíme se tě chránit."
"Chránit? Víš, kdy se říká tahle věta? Když nechceš někomu něco říct."
"Některé věci je lepší nevědět."
"Můžeš vynechat věty podobného typu a konečně to vyklopit?"
"Neměla bys to chtít tolik vědět." Sklonil hlavu a když se mi znovu podíval do očí. Byla v nich smířenost. "Jeffrey mě odstřelí." Zašeptal a o pak o něco hlasitěji začal vyprávět. "Paleot leží uprostřed pláně v jednom ze sedmi světů, Irlienu. Démoni celý týden napadali obyvatele Irlienu. Strážci v Irlienu se bránili, ale byly zabiti. Tehdy Narchon shromáždil nejlepší strážce ze všech světů a vyslal je do Irlienu. Paleot, sídlo strážců, bylo už v tu chvíli spáleno do posledního kamene a strážce. Tvoje matka byla jednou z těch, kteří tam byly, stejně jako já, Jeff a rodiče tvé matky. Byla to nelítostná bitva. Zemřelo několik strážců, které jsem znal a bohužel i tvoji prarodiče. Tvou matku to zničilo. Pamatuji si, jak se vrhla na Givrena a jeho syna. V tu chvíli to nebyla ona. Ovládala jí zuřivost a ztráta. Oba byli mrtví, než stačili říct Kirial." Domluvil a já tušila, že dnes jsem šálek pravdy vyčerpala. Jenomže i to stačilo. Čekala jsem něco šíleného, ale tohle. Neměla jsem slov.
"Kdo je Givren?" Obrátila jsem se na něj s otázkou.
"Ty to nevíš?" Divil se.
"Očividně."
"Nejmocnější pán démonů, po jeho smrti je jím jeho druhý syn Eraniel." Chvíli jsem nechápala smysl slov, když mi to došlo. Dokázala jsem na něj jen neschopně zírat. Už jsem chápala, jak to myslel. Jeho neustálé narážky na mou rodinu. Jestli předtím jsem měla v hlavě zmatek, tak teď to byl bordel. Na rameni jsem ucítila něčí ruku. Podívala jsem se na jejího majitele, který se na mě starostlivě díval.
"Jsi v pořádku? Neměl jsem ti to říkat." Tvářil se zničeně.
"Klid, ale já asi půjdu." Zvedla jsem se a doufala, že je to dobrý nápad. Díval se na mě, jako by až teď pochopil, co chci udělat.
"Jsi si jistá?" Zeptal se starostlivě.
"Jasně. Budou strachy bez sebe." Usmála jsem se nad tou představou.
"Hlavně buď v pořádku."
"Jasně." Kývla jsem mu na pozdrav a odešla z jeho domu. Stála jsem na ulici a přemýšlela, co dál. Nechtěla jsem domů. Nechtěla jsem nikam. Nakonec jsem se přiměla své nohy vykročit k domovu. Nedaleko od našeho domu jsem se zastavila a zaklonila hlavu. Na obloze jsem neviděla ani jednu hvězdu. Věděla jsem, že to nebude fungovat. Blbý nápad, pomyslela jsem si, než jsem vyslovila Eranielovo jméno a pak o něco hlasitěji. Věděla jsem, že to nevyjde, takže mě překvapilo, když se za mnou ozval jeho hlas.
"Netušil jsem , že po mě tolik toužíš." Poznamenal sarkasticky. Otočila jsem se na něj.
"Proč myslíš?" Došel až ke mně a zadíval se mi do očí.
"Podej mi ruku." Zašeptal a natáhl ke mně ruku. Nevěřícně jsem na něj koukala. "Neboj." To mi pomohl. Zavřela jsem oči, prosím, ať toho nelituju a chytla se nabízené ruky. "Neotvírej oči." Poradil mi tiše. Cítila jsem, jak mě něco táhne nahoru. Odolávala jsem nutkání otevřít oči. Najednou se směr otočil a já padala a padala. Jedinou oporou mi byla jeho ruka. Pak se moje nohy konečně dotkly země. Nebýt Eraniel skončila bych na zemi. Pevně mě objímal, nevadilo mi to. Pomalu jsem otevírala oči.
"V pohodě?" Zeptal se a já mu to odkývla. Pustil mě. Zadívala jsem se na okolí. Stály jsme na kopci za městem, které se v nastávající tmě začínalo pomalu rozsvěcovat.
"Kde to jsme?" Otázala jsem se zamyšleného Eraniela. Ukázal někam za mě.
"Vítej v mém domě." Z jeho hlasu byl cítit úsměv. Zahleděla jsem na malý dům na okraji lesa, se kterým skoro splýval. Byl pěkný, ale co tu do háje dělám?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Katka Katka | Web | 8. december 2011 at 21:06 | React

Úžasná kapitola :-)

2 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 8. december 2011 at 21:15 | React

Vůbec nemáš zač.
Jak už jsem psala, ta kapitola je úžasná, stejně jako celý příběh. Dvacek kapitol dohromady nebo ještě dvacet?

3 Lúthien Lúthien | Web | 9. december 2011 at 21:14 | React

Skvělá kapitola. Rychle další! Hezký Vánoční dárek! :)
Nemůžu se dočkat. Hlavně Eraniela nesmíš zabít :D Víš jak bych byla smutná? :-| :D

4 Delly Delly | 10. december 2011 at 15:46 | React

Tahle kapitola se mi opravdu líbila, ostatně jako všechny. Jen se zas budu těšit na další a bůhví, kdy se tu objeví :D Doufám, že brzy.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.