XII. Zjištění

17. october 2011 at 19:04 | Leana Kailien |  Strážci světů
Tak jsem se překonala a napsala novou kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit. Užijte si jí a snad brzy zas.
Leana Kailien




"Eranieli?" Otázala jsem se a překvapeně na něj zírala. On se usmíval, tak přirozeně a mile. Nějakou chvíli jsem si myslela,že mám vidění. Realitou, ale byl jeho úsměv, rozlévající se mu ve tváři.
"Mohla bys zavřít pusu?" Optal se s úsměvem a přešel ještě blíž.
"Nechceš odejít?" Rázem se ocitl u mě.
"Vyhýbáš se mi." V jeho očích se na vteřinu mihl smutek, ale hned zmizel.
"Ne, že by ti to vadilo." Poznamenala jsem a otočila se k němu zády. Přešla jsem až k oknu. "Můžeš odejít?" Zeptala jsem se, pozorujíc zahradu. Přemýšlela jsem nad tím jak mě může štvát a zároveň tak přitahovat. Kšáá dotěrné myšlenky. Na to jsem vůbec nemyslela.
"Nechci." Zašeptal mi do ucha. Prudce jsem se k němu otočila.
"Absolutně nechápu, co chceš." Zašeptala jsem zmateně. Co se to se mnou děje? Chvíli se na mě překvapeně díval. Čekala jsem, co z toho vyplyne.
"Vědět proč se mi vyhýbáš. Co jsem ti udělal?" Zase stál až u mě, tohle by mi neměl dělat. Tak blízko, tak hloupé otázky.
"Obvykle útočíš na lidi pomocí hordy oblud bez mozku a slušného vychování?" Zeptala jsem se a pozorovala jeho tvář. Chvíli mě jen nechápavě pozoroval. Nevím, co jsem čekala, ale tohle rozhodně ne. Strnule stál uprostřed mého pokoje a zíral do prázdna. Kruci, co jsem řekla špatně. Nechci tu mít sochu pěkného démona. Konečně sis to přiznala. Kuš. Položila jsem mu ruku na rameno. Všim si toho až po chvíli a sklopil svůj pohled ke mně. V jeho očích to vířilo tolika pocity a já podléhala jeho očím. Odtáhl svůj pohled ode mě, když se na mě znovu podíval. Lekla jsem se. Jeho pohled byl znovu tak chladný. Tahle změna mě děsila, obzvlášť, když jsem viděla jeho milý úsměv.
"Zjistím to." Naposledy se na mě podíval a … Zmizel. Pitomec. Natáhla jsem se na postel. Hudba mi hrála do uší a já zírala do stropu. Po chvíli mi začali zavírat oči. Usnula jsem.

Otevřela jsem oči. Všude okolo mě byla tma. Koukala jsem na hvězdy třpytící se na obloze jako tisíce démantů. Zlehka jsem vyskočila na nohy. Stála jsem na holé planině. Všude vládlo ticho. Děsilo mě to. Co je to za místo? Mám štěstí na podivný místa a lidi ve snech. Najednou se v dálce objevila světla. Svítila do tmy a já se za nimi prostě vydala. Vypadalo to, jako město. Ovšem, co by dělalo město v takové pustině.
Šla jsem ani nevím jak dlouho, byla jsem vyčerpaná, v puse sucho. Světla v dáli svítila, jako výsměch. To snad ne. Zničeně jsem klesla na zem.Po chvíli se za mnou ozvaly váhavé kroky. Někdo se svezl vedle mě na zem.
"Ahoj." Uslyšela jsem jeho hlas vedle sebe. Ohlédla jsem. Eraniel.
"Čau." Zírala jsem na světla v dálce. "Kde to jsme?" Zeptala jsem se a otočila jsem se na něj. V očích měl smutný výraz, když vyslovil slovo, kterým zmrazil všechno.
"V Kirialu nedaleko Soronu."
"Cože?" Zůstala jsem na něj nevěřícně civět, což si evidentně užíval.
"Nerozumím tomu o moc víc než ty." Zamyšleně se zadíval na oblohu. "Tyhle hvězdy jsou jen tady." Poznamenal. Zvedla jsem hlavu. Nikdy v životě jsem jich tolik neviděla. Nepoznávala jsem ani jediné souhvězdí. Bylo to zvláštní místo a já si vzpomněla, co mi říkal Jeffrey. "Kirialu je svět prolezlý skrz naskrz zlem. Jedním úkolů strážců bylo světy před ním chránit." Zděšeně jsem se podívala na Iana.
"Kdo jsi doopravdy?" Zeptala jsem se a upírala na něj pohled. Překvapeně se otočil.
"Myslel jsem, že to víš." Pronesl zmateně a prohlížel si mě.
"Ptám se. Kdo jsi?" Zeptala jsem se.
"Démon."
"Nestačí."
"Co chceš slyšet?" Povzdechl si a složil si dlaně do klína.
"Nejsi obyčejný démon." Oznámila jsem mu. Překvapeně zvedl hlavu.
"Na jsi přišla jak?"
"Myslíš, že by mě otec s Jeffem tolik bránili jenom kvůli obyčejnému démonovi." Ani nevím, jak mě tohle napadlo, ale když jsem to vyslovila. Byla to pravda. Kvůli němu se o mě strachovali a matka mě před ním varovala.
"Chytrá, ale tohle nechceš vědět." Odpověděl mi.
"Tohle mi poslední dobou říká dost lidí."
"Myslí to s tebou dobře." Zvedal se k odchodu. Zachytila jsem ho za ruku.
"Prosím odpověz mi." Poprosila jsem a dívala se mu do očí. Sledoval mě, jako by chtěl zjistit, jestli si z něj neutahuju. Pak si sedl zpátky vedle mě.
"Eraniel de Soron."
"Což znamená?" Zeptala jsem se. Naštvaně na mě pohlédl a sebou cukla.
"Zeptej se svého úžasného otce. Rád ti to vysvětlí." Vyštěkl. Prudce se zvedl a naštvaně si to rázoval pryč. Po chvíli se ještě otočil. "Mimochodem, když už budete u vysvětlování zeptej se jich na Paleot." Poznamenal, zmizel a já se probudila.

Za okny se už probudila tma a noc klepala na okno. Zvedla jsem se z postele a rozsvítila světlo, které zalilo pokoj příjemným světlem. Dotkla jsem se dárku od matky visícího mi na krku. Dodával mi sílu a jistotu.
"Jessico." Uslyšela jsem hlas svého otce.
"Ano." Zavolala jsem dolů.
"Dáš si večeři?" Ozvalo se.
"Hned jsem tam." Seběhla jsem do kuchyně, kde se Jeffrey právě ládoval steakem, div mu to nelezlo z uší. Znechuceně jsem se podívala na otce, který se opíral o linku a tvářil se zkroušeně.
"Nazdar." Pozdravila jsem a táta se na mě zvláštně podíval. Pak se otočil a položil přede mě na stůl talíř se steakem. Vonělo to výtečně. Když jsem dojedla, Jeffrey nepřítomně zíral na prázdný talíř. Mávla jsem mu rukou před obličejem.
"Duševně přítomen?" Rozesmála jsem, když se na mě vyjeveně podíval.
"Co?" Zeptal se.
"Smím se na něco zeptat?"
"Jasně."
Pozorovala jsem jeho obličej, když jsem se ptala. "Co ti říká jméno Eraniel de Soron?" Zděšeně se na mě podíval.
"Kde jsi ho slyšela?" Zeptal se a probodával mě tvrdým pohledem.
"To je jedno. Kdo to je?" Ohlédl se po mém otci, který byl bledý, jak stěna. Krucinál, kdo dokáže tolik vyděsit dva strážce.
"Nejmocnější Pán démonů." Zašeptal Jeffrey, čímž mi doslova zmrazil úsměv na tváři. To nemohl myslet vážně.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Katka Katka | Web | 17. october 2011 at 20:14 | React

Uzasna kapitola to cekani se opravdu vyplaci :-) Opravdu zacinam Iana milovat :D

2 Delly Delly | Web | 17. october 2011 at 20:41 | React

Souhlasím, úžasná kapitola :-) Rozhodně se těším na další a doufám, že bude brzy.

3 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 18. october 2011 at 16:36 | React

Super, ty nás napínáš jak starý kšandy! Eraniel je mi nejvíc sympatický, mám ho moc ráda. Prostě já ujíždím na padouších, půvabných padouších a padouších, jakým je např.: Eraniel de Soron. Už to jméno....geniální!!! :-D
Žádám nekonečné množství kapitol SS! Děkuji :-D

4 Lúthien Lúthien | Web | 30. october 2011 at 11:03 | React

Omlouvám se,že jsem nestihla komentovat. :) Nyní to napravuji, ale kapitolu dvanáct jsem četla už dvakrát.. prostě se nemůžu nabažit. :-D Jak říká Katka - čekání se opravdu vyplácí. Většinou jsou moje nejoblíbenější postavy nějací nebezpeční grázlové :D Jako v tomto případě. Takže se modlím, aby Eraniel přežil ! xDD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.