Mágův odkaz - I. Kapitola

1. october 2011 at 20:42 | Leana Kailien |  Mágův odkaz
Po tak skvělém dnešku jsem se rozhodla vám sem dát další kapitolu Mágova odkazu. Jsem ráda, že se vám prolog líbil, ale píše se mi to dosti těžko. Nerada to říkám, ale nevím jestli to vůbec někdy dopíšu, nebo jestli to vůbec budu psát. Všechno se ještě uvidí...
Leana Kailien


Vzbudily mě ranní paprsky, příjemně hřející na tváři. Otevřela jsem oči a vstalaz postele. Nevěděla jsem, kde se ve mně vzalo tolik energie. Rozběhla jsem se k oknu a rozevřela ho dokořán. Nadechla jsem se svěžího ranního vzduchu vonícího po matčiných květinách. Anica už pobíhala dole a věšela prádlo.
"Dobré ráno." Zavolala jsem na ní.
"Dobré ráno." Usmála se na mě a dál se věnovala oblečení. Nechala jsem okno otevřené.Umyla jsem se v připraveném umyvadle a oblékla si lehké modré šaty ležící na opěradle židle. Popravdě nerada nosím šaty, ale v mém postavení jsem se tomu prostě nevyhnula. Vždy jsem bal ráda za každou chvíli, kdy jsem si mohla vzít kalhoty a provádět nepravosti po ulicích.
Sešla jsem do jídelny, kde už voněl čerstvý chléb. Za stolem seděl pouze otec. Popíjel víno a zamračeně četl nějaký dopis.
"Dobré jitro." Usmála jsem se a zasedla ke stolu.
"Dobré." Odpověděl stále začtený do toho kusu papíru. Nalila jsem si mléko a napila se. Bylo chladné a chutnalo skvěle. Odložila jsem ho přes sebe na stůl a zakousla se do chleba. Když jsem dopila mléko a zadívala jsme se na otce. Zamyšleně mě pozoroval.
"Kde ses včera toulala?" zeptal se. Chtěla jsem říct nikde, ale bylo mi jasné, že to ví.
"S Paulem jsme byli ve městě." Odpověděla jsem mu a spořádaně se usmívala.
"V noci?"
"Proč ne. Hvězdy ve dne nejsou vidět."
"Takže hvězdo večera, na oběd přijde vzácná návštěva. Chci, aby ses chovala slušně." Všimla jsem si, že z té návštěvy také není nijak odvázaný. Zvedl se od stolu a ještě než odešel se otočil. "Abych nezapomněl, zůstanou i na večeři a přes noc." To už si snad dělá srandu. Vyšel z jídelny a nechal mě samotnou v jídelně. To je teda vážně super. Nikdy si nevodil návštěvy domů na oběd, ani večeři, natož aby tu přespávaly. Vyšla jsem z domu na zahradu. Zhluboka jsem se nadechla. Všude tu byly tu cítit růže, které tu moje matka pěstovala, jejichž vůně se jvěty Kelie. Stín na zahradu vrhaly vysoké okrasné stromy. Utrhla jsem si dvě růže a přičichla si k nim. Příjemná vůně mě omámila. Pousmála jsem se, když se za mnou ozval jeho hlas.
"Ty šaty ti sluší." Otočila jsem se.
"Paule." Vykřikla jsem a jásavě ho objala. Pevně mě obemknul pažemi.
"Ahoj." Usmál se, pak se ode mě odtáhl a posadil se pod jeden ze stromů. Sedla jsem si k němu. Vypadal smutně.
"Mrzí mě, že jsem tě tam jen tak nechal. Neměl jsem to dělat." Když mluvil, zíral do koruny stromu.
"To nevadí." Prudce se na mě otočil.
"Co kdyby ti něco udělali, co kdyby… Víš, jaký jsem o tebe měl strach? Teprve, když jsem došel domů, došlo mi, že jsem tě tam neměl nechat. Choval jsem se pitomě." Položila jsem mu ruku na rameno.
"Nic se mi nestalo. Jsem v pořádku." Ujistila jsem ho. "Nevyčítej si něco, co nemůžeš změnit." Usmála jsem se a položila si mu hlavu na rameno a on mě objal. Vzal jednu růži, zastrčil mi jí za ucho.
"Zlobili se moc?" Zeptal se.
"Jen se staral, kde jsem byla. Tak mě napadá, že ta dnešní návštěva je skoro za trest." Mračila jsem se.
"Návštěva?"
"Mhm."
"To ti nezávidím, takový návštěvy bývají nudný."
"To mě vážně uklidňuje."
"Ty to zvládneš."
"Nejsem jako oni."
"Já vím a jsem za to rád." Pousmála jsem se. Nevím, jak dlouho jsme tam seděli, ale s ním jsem měla pocit, že mi rozumí. Pak na zahradu vešla matka. Chvíli se rozhlížela, když nás zahlédla, okamžitě k nám zamířila.
"Tady jsi. Hledali jsme tě. Během chvíle přijdou hosti. Měla bys je přivítat." To už tu sedíme tak dlouho? Ani jsem si nevšimla. Zvedla jsem se.
"Uvidíme se zítra?" Zeptala jsem se.
"Stavím se." Naposledy mě objal a odešel. Vešla jsem do domu společně s matkou a zamířila se nahoru převléci. Nahoře na mě už čekala Anica a na posteli nádherné šaty.
"Zase jste vysedávala na zahradě?" Zeptala se, zatímco jsem se svlékala.
"Ovšem, stavil se Paul." Všimla jsem si, jak sebou trhla při jeho jméně. Chvíli jsem jí pozorovala.
"Měli bychom si pospíšit, aby vaši rodiče zbytečně nečekaly." Šaty vypadaly velice pěkně. Skládaly se z dlouhé bílé sukně a tmavomodrého korzetu. Jakmile jsem se oblékla, vytvořila mi na hlavě spletitý účes. Prohlédla jsem se v zrcadle. Z účesu mi vykukovaly světlé vlasy a tmavý korzet podtrhoval modř mých očí.
"Sluší vám to, slečno." Usmála se.
"Děkuji Anico." Pomalu jsem sešla dolů. Rodiče už stáli připraveni v hale. Oba se při pohledu na mě v šatech usmáli.
"Vypadáš skvěle." Poznamenal otec, než stačil říct ještě něco jiného. Ozvalo se zaklepání. Náš sluha otevřel dveře. Jakmile jsem spatřila, kdo za nimi stojí, myslela jsem, že sním. To není možné.

Já mám snad vidiny. Zírala jsem na osoby, jež stály za dveřmi. Vůbec nevypadaly překvapeně. Byli tu oba i s tou dívkou a ještě jednou, kterou jsem zatím neviděla. Vypadala oproti nim křehce, ale byla jsem si jistá, že je to jen první dojem.
"Zdravím vás." Usmál se a upřel na mě pohled svých modro-šedých očí.
"Pojďte dál." Vyzval je otec. "a vítejte v mém domě. Rád Vás zde vidím." Všimla jsem si, že jeho obličej prozrazoval opak. Vysoký brunet si to nakráčel přímo dovnitř, jako by ani nepotřeboval něčí svolení. Podal ruku mému otci ruku. "Rád vás znovu vidím." Řekl a pomalu přešel ke mně.
"Těší mě. Mé jméno je Sonorian a mý společníci Roan, Evelyn a Katia."
"Nemůžu říct, že mě těší"
"Jmenuješ se?" Optal se mě Roan stojící mu za zády.
"Sialin." Sonorian se na mě zvláštně zadíval. "Vadí ti moje jméno?" Optala jsem se, když na mě nepřestával zírat.
"Co takhle dát si oběd?" Přerušil nás otec a pokynul jim směrem k jídelně. Šla jsem za ním a sedla si na své obvyklé místo. Vedle se usadily obě dívky a naproti nám Sonorian s Roanem, v čele moji rodiče.
"Omluvíte mě?" Zeptala jsem se, když jsem dojedla. Po celou dobu bylo ticho a mě to vážně začínalo nudit.
"Na to můžeš zapomenout." Zamítl to otec.
"Prosím?" Zeptala jsem se nevěřícně.
"Slyšíš dobře. Paul na tebe počká. Chtěl jsem si o něčem promluvit." Jeho hlas zněl vážně.
"Momentálně mě to nezajímá. Promiňte." Omluvila jsem se a zvedla se od stolu. Otec také vstal.
"Prosím." Ignorovala jsem to. Vešla jsem do svého pokoje a otevřela skříň. Vytáhla jsem tmavé kožené kalhoty, světlou košili a tmavý korzet. Svlékla jsem ze sebe šaty a oblékla se do připraveného oblečení. Popadla jsem brašnu ležící na dně skříně a dala si do ní to nejdůležitější. Připevnila jsem si k pasu meč a dýku, které jsem dostala od Paula a brašnu jsem si hodila přes rameno. Měla jsem v úmyslu odejít, ale ne bez Paula.
Došla jsem na vršek schodů a opatrně se podívala dolů. Nikde nikdo. Potichu jsem scházela schody. Vím, že bych neměla utíkat, ale něco mě k tomu nutilo. Táhlo mě to mimo město daleko od tohoto města. Usmála jsem se, nikdy jsem města neměla ráda. Tohle přecházelo všechny své meze. Došla jsem dolů, z jídelny se ozýval hlasitý hovor. Přistoupila jsem blíž ke dveřím.
"… řekl jsem, že nepůjde." Uslyšela jsem otcův hlas.
"Má právo si o tom rozhodnout." Odporoval mu ten mladík ze včerejška. To mluví o mně?
"Vy zase nemáte právo ničit jí život. Váš už nespravíte, ale jí nechte být." Opáčil naštvaně.
"Nepřijde mi, že bych na tom byl špatně." Odvětil naštvaně Sonorian.
"Už jsem řekl, nepustím jí." Ukončil debatu otec.
"Ale…"
"Uklidni se Sone, běž se třeba projít." Přerušila jeho námitky jedna z dívek. Uhnula jsem stranou, protože dveře se rozletěly a vyřítil se z nich Sonorian. Stoupl si pod schody a naštvaně si prohrábl vlasy. Najednou se otočil na mě. Přejel pohledem moje oblečení a zamyšleně přivřel oči.
"Neměla bys poslouchat cizí rozhovory." Usmál se, nepřestávaje mě pozorovat.
"Na tom nesejde, odcházím." Objasnila jsem mu, ani nevím, proč jsem to vykládala zrovna jemu.
"Cože?" Zeptal se zmateně a přišel ještě o krok blíž. Rozhodla jsem se mu to nevysvětlovat, takže jsem se odebrala ke dveřím z domu. Zachytil mě za paži.
"Kam jdeš?" Zeptal se.
"Pusť mě."
"To nemám v úmyslu." Vytáhla jsem dýku a namířila mu jí před obličej.
"Pusť mě." Zopakovala jsem mu tvrdě. Pomalu mě pustil a zvedl ruce nad hlavu.
"Tvrdé děvče." Poznamenal klidně a já dostala chuť mu jednu natáhnout.
"Prospělo by ti mlčet."
"Taky si myslím." Pronesl jedovatě Roan.
"Nikdy neuměl mlčet." Pronesla Katia.
"Fajn a teď mě omluvte."Zastrčila jsem si dýku za opasek a vyšla z domu.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Delly Delly | Web | 1. october 2011 at 21:54 | React

Ani na to nemysli, že bys tohle přestala psát! :-P Líbí se mi to a tahle kapitola byla vážně skvělá. Ale tímhle jsi mi připomněla, že bych měla jít přidat střípky :-|  :-D

2 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 2. october 2011 at 8:45 | React

Páni, samozřejmě to na SS nemá, ale je to báječné! Jak to děláš, že zvládněš geniální záporňáky?
Jen jediná věc mi vadí, v příbězích obecně, ta všudepřítomná zamilovanost.
Patrick a Jesica, Teď tahle a Paul, Jesica a Ian Holder (momentálně jsem zapoměla to jméno na E :-D )
Ale jinak, špičkový!

3 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 2. october 2011 at 8:46 | React

Jo a ještě něco, žádám si co nejdříve další SS, na stříbrném podnosu. Děkují
:-D  ;-)

4 sweek sweek | 2. october 2011 at 9:06 | React

užasná kapitolka honem další díleček ;-)

5 Jiand Jiand | Email | Web | 3. october 2011 at 17:52 | React

Díky moc. Já se naoplátku vrhám na tvůj příběh, protože jsem četl i prolog a líbil se mi --- Takže, kapitolka je výborná, jen mi tam přijde divné to připravené umyvadlo :D.

6 Tigris Tigris | 4. october 2011 at 18:12 | React

Tohle se mi líbilo vážně hodně. Doufám, že brzy bude další kapitola. ;-)  :-)
Sonorian se stává mojí oblíbenou postavou.

7 Miss Murder Miss Murder | Email | Web | 4. october 2011 at 18:53 | React

Je to fakt dobrý :D Už teď jsem si to zamilovala, takže žádný protesty a další :D

8 BíBí BíBí | Web | 27. october 2011 at 22:14 | React

Velmi zajímavé a velmi pěkně napsané. Tak jako svěže. Není to přemrštěné informacemi a dějem a opravdu pěkně se to čte. Jen tak dále. Těším se na další kapitolu ;-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.