XI. Pocity démonů

28. september 2011 at 20:14 | Leana |  Strážci světů
Státní svátek a já jsem tu s další kapitolou Strážců. Teď bych se vážně měla jít učit biologii, ale není nálada. To bohužel není nikdy. Jen mimochodem pracuju na Mágově odkazu a dneska jsem zjistila, že to co bylo dřív první kapitolou a druhou kapitolou. Je vlastně jedna kapitola a má něco kolem 2000 slov. Uvidíme, já se půjdu učit biologii, tak mi držte palce.




Zahloubaná v myšlenkách jsem si vzala tašku a vyšla z domu. Slunce příjemně hřálo a prozařovalo nezajímavý den. Pomalu jsem se vydala ke škole. Myšlenky se mi honily kolem Iana, jako Eraniela, temného démona, nebo vraha. Nepasovalo mi to k němu. Možná dříve, ale teď? Váhám, i když bych v tomhle jako strážkyně neměla. Zamračila jsem se, jakmile se mi před obličejem mihly jeho oči a nechtěly zmizet.
"Tebe slunce minulo obloukem, co děvče." Ozval se vedle mě Patrickův hlas.
"Mělo špatnej den."
"A ty?" Zeptal se.
"Já?"
"Máš špatný den?"
"Jak se to vezme." Odpověděla jsem a snažila se zahnat ty tmavé hypnotické oči.
"Tak to vezmi z tý lepší stránky." Usmál se a temné oči nahradily zelené. Zatřepala jsem hlavou, až mi vlasy napadaly do obličeje. Zastrčila jsem si je za ucho.
"Děje se něco?" Zeptal se starostlivě. "Nebýváš tak zamklá." Odůvodnil mi svojí starost.
"Jen jsem se zamyslela."
"Moc myslíš." Poznamenal a usmíval se.
"Ty pro změnu moc mluvíš." Usmála jsem se.
"Slunce vyšlo." Usmál se a objal mě kolem ramen. "Tak sluníčko, kde máš Sam?" Bouchla jsem ho pěstí do hrudi.
"Pitomče." Rozesmál se. "Odjela za bratrancem."
"Za Lucasem už zase?"
"Zase."
"Docela by mě zajímalo, co spolu mají." Pronesl zamyšleně.
"Cože?" Překvapeně jsem se na něj otočila. On se zbláznil? Co by spolu měli? "Jsou to příbuzný, Patricku."
"A?"
"Ty seš šílenej." Rozesmála jsem se.
"Když myslíš." Usmál se. "Nazdar, Nate." Zazubil se na svého kamaráda, který překvapeně sledoval jeho ruku kolem mých ramen.
"Nazdar." Střelil pohledem po Patrickovi. " Čau, Jessico." Pozdravil i mě.
"Ahoj." Odpověděla jsem mu na pozdrav a vydala se do budovy.
"Měj se." Zavolal za mnou ještě Patrick a já se usmála. Chyběl mi a já se teď po všech možných zjištěních cítila spokojeně a normálně.
Vešla jsem do třídy a sedla si do zadní prázdné lavice. Sam tu scházela, ale aspoň jsem měla pár dní klid, v tomhle nepořádku. To si ze mě děláte šoufky? Co on tu chce, omyl co si myslí, že tu dělají? Přede mnou se totiž v lavici usadili Ian i s tím Ethanem. Děkovala jsem bohu, že si mě zatím nevšimly.
"Ahoj." Pozdravil mě Ethan, který si mě po chvíli všiml. To je v háji.
"No nazdar." Odsekla jsem jim. To Iana rozesmálo a já se zmohla jen na zírání. Odkdy se směje a tak pěkně. Na co myslíš! Okřikla jsem se. Žádný pěkný. Okřikla jsem svůj vnitřní hlas. Nádherný a líbí se ti. To nemá cenu. Zmateně se na mě podíval a pak nasadil svůj chladný pohled.
"Bez tvého zírání se obejdu." Poznamenal ironicky.
"Zírání?" Nezírala jsem na něj! Nebo jo?
"Jak jinak bys to nazvala?" Otázal se a tázavě pozvedl obočí.
Naklonila jsem se k nim. " Pozorování pocitů démonů." Odpověděla jsem mu. Uslyšela jsem, jak Ethan zalapal dechu. Za to Ian se tvářil, jako by mě chtěl zavraždit. To bych neměla brát na lehkou váhu, ale teď mi to bylo jedno. Vytáhla jsem blok a propisku, pohodlně se rozvalila na židli a začala si malovat. Nevnímala jsem, co se mi podařilo vytvořit, jen jsem kreslila.
"Pěkné." Vrátil mě do reality Ethan. Podívala jsem se na papír, který pokrývaly docela povedené kresby mé dýky. Jak mě napadlo tohle kreslit? Ian se naklonil nad lavici a zaujatě sledoval pokreslený papír.
"Zajímavá. Neviděl jsem ji někde?" Zeptal se a stále pozoroval papír.
"Pochybuju." Přitáhla jsem si to k sobě a schovala obrázek.
"Mám dobrou paměť." Poznamenal.
"Dobře děravou."
"Stále milá."
"Stále idiot."
"Když myslíš." Pokrčil rameny. Chtěl ještě něco říct, ale přerušil ho náš profesor.
"Doufám, že vás nepřerušuji svým výkladem." Ozvalo se těsně vedle mě a já málem vyskočila do stropu.
"Absolutně ne." Ozvala jsem se rychle. Podezřívavě se na mě podíval.
"Zítra mi oba přinesete pojednání o jakékoli významné historické události." Po chvíli se ještě otočil. "Více než dvě stránky." Poznamenal škodolibě, než došel k tabuli. Znovu začal monotónně přednášet. Měla jsem si přinést polštář. Pomyslela jsme si a začala si znuděně zapisovat poznámky. Snad tu neusnu.
Hodila jsem plnou náruč učebnic do skříňky a snažila se, aby to na mě nespadlo.
"Pozor lavina." Ozval se Ethan pobaveně. Opíral se o stěnu kousek ode mě.
"To zvládám." Odsekla jsem mu, to se ale nelíbilo učebnici matiky, které se povedlo vypadnout mi přímo na nohu.
"Sakra." Zaklela jsem. Za to Ethan se mohl potrhat smíchy, čímž přivolal Iana, který doslova vybuchnul smíchy, když mu to došlo. Naštvaně jsem popadla tu zpropadenou učebnici, narvala jí dovnitř a zabouchla jí tam. Mrcho. Otočila jsem se a spatřila ty dva jak se smáli. Nevěřícně jsem se na ten podivný obraz zadívala a rychle je obešla. Ten Ethan mu docela prospívá, dokonce se chová i jako člověk. Venku jsem spatřila Patricka opírajícího se o školní zeď. Usmál se, když mě uviděl.
"Zdravím vás, má paní." Pozdravil mě a trochu se uklonil. Došla jsem až k němu.
"Nazdar, ty šašku."
Hraně se chytil za srdce. "To se mě dotklo."
"To nebylo v úmyslu."
"Ovšem."
"Hej, už běžim, jen jsem se zasekl s Rebeccou." Omlouval se za běhu Nate. "Ahoj, Jessico." Patrick se nad ním jen pousmál.
"Půjdeme, tak se měj Jess. Uvidíme se ráno." Rozloučil se a oba odešli. Chvíli jsem se za nimi dívala než odešli a potom jsem i já zamířila domů. Vzhůru do dalšího tréninku.
"Soustřeď se." Rozkřikl se Jeffrey rozlobeně. Koule energie tvrdě spadla na zem a vytvořila v ní hluboký tunel.
"Pro dnešek končím." Oznámila jsem mu a vykročila směrem k domu. Najednou se zjevil přede mnou.
"Důvod?" Zamračil se.
"Nesoustředěnost." Pronesla jsem jízlivě a obešla ho. Popravdě jsem se vůbec nesoustředila. Bylo s podivem, že jsem s tím neflákla, už před hodinou.
"Prospělo by ti snažit se." Zakřičel za mnou.
Naštvaně jsem práskla dveřmi svého pokoje a rozrazila okno. Jediný pohled na zahradu mi stačil, abych zjistila, že už odešel. Popadla jsem ovládač k rádiu a stiskla Play. Z reproduktorů se začala linout příjemná hudba. Usmála jsem se a sedla si na parapet. To jsem potřebovala. Pokusila jsem se zastrčit si vlasy, rozevláté větrem za ucho. Neúspěšně. Zadumaně jsem tam seděla. Cítila jsem na sobě slábnoucí sluneční paprsky a pak mi něčí prsty přejely po ruce. Trhla jsem sebou. Málem bych spadla, kdyby si mě něčí ruka nepřitáhla do pokoje a do své náruče.
"Měla by sis dávat pozor." Poznamenal. Vzhlédla jsem do jeho temných očí. Byla jsem schopná jen zírat. On se usmíval?!

PS: Tady najdete původní verzi Mágova odkazu.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 29. september 2011 at 18:41 | React

Páni, jak já tento příběh miluju. Ten Erniel se mi dostává pod kůži. Začíná se mi líbit....asi sis už všimla, že většinou mám slabost pro padouchy. :-)
Je to fakt úžasný, moc se těším na pokračování!
Tak piš!

2 Katka Katka | Web | 29. september 2011 at 20:11 | React

Úžasný a padouchove jsou proste nejlepsi :D Už se těším na další kapitolu :-)

3 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 30. september 2011 at 14:42 | React

Věřím, že tě potěšil, ale já čtení na blozích vždy jen tak flákám - tedy v případech příběhů, ale Strážci jsou vážně vážně super! Ty čtu pravidelně, už jsme dočetla ty kapitoly, které mi chyběly.
Jo a jestli to mohu doporučit, to Ve jménu Virginie si přečti, má to sice hodně kapitol, ale jsem na začátku a myslím si, že by se mi to mohlo hodně povíst. Ale nutit tě nebudu....:-)

4 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 30. september 2011 at 14:43 | React

[3]: Na začátku se zveřejňováním. Napsaných mám 12 kapitol z cca 40ti....

5 Lúthien Lúthien | Web | 30. september 2011 at 15:45 | React

Skvělý, Skvělý, Dokonalý !!! :)
Ten někdo s temnýma očima bude doufám Ian :-P Líbí se mi čím dál víc :D
"Pozor lavina," se taky moc povedlo. Ethan bude asi vtipálek :DDD Ten se mi taky líbí :D Už se moc těším na další kapču ;) Je to vážně zajímavá povídka.

6 Bifidus Bifidus | Web | 9. october 2011 at 17:37 | React

Nějak se nemůžu dočkat až si přečtu další díl... :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.