X. Večeře, bratři a sestry

8. september 2011 at 21:01 | Leana |  Strážci světů
Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem právě napsala 10. kapitolu. Ještě před rokem jsem netušila, že bych mohla psát a teď?

No nechám vzpomínek, byl to krušný týden a začátek nového školního roku. Včera jsme se školou byli na filmu Lidice. Byl pěkný. Povedl se jim, ale místy byl opravdu krutý. Od tý doby mám takovou depresivní náladu. Opravdu na mě ten film zapůsobil. :) K tomu mám lístky na Táborská setkání a v sobotu se chystám s holkama do kina. Navíc jako bonus jsem si koupila Druhý díl Demonaty od bezvadného spisovatele Darrena Shana, Démon a zloděj.

No nebudu to zdržovat. Tady máte další kapitolu Strážců




Na kopci za městem stál osamělý muž. Díky svému vzhledu splýval s tmou a klidně shlížel na město pod sebou. Všemi světly zářícími do dálky mu připomínalo obrovskou lucernu. Nikdy tohle nechápal, ale překvapivě se mu tenhle pohled líbil, i když ničím nepřipomínal jeho domov v Soronu. Tam každý večer vycházel na nejvyšší věž a pozoroval hvězdy, tady je zastiňovala "obrovská lucerna". Stál tam dlouho, dokud neucítil něčí přítomnost. Zarazil se. Tady? Ten někdo se blížil. Teď slyšel i jeho skoro neslyšitelné kroky. Vyčkával. Pak se rychle otočil a vytasil meč připnutý k boku. Překvapeně se díval do tmy. Nikdo tam nebyl. Nechápavě se zamračil a s mečem stále v ruce vykročil ke svému dočasnému domu.
Vkročil dovnitř a procházel místnost po místnosti, přičemž se po každé ostražitě rozhlédl. Nikoho tu necítil, ale měl pocit, jako by tu nedávno někdo byl.
"Sakra." Zaklel a uklidil meč zpět. Pomalu scházel schody, připraven si odpočinout. Plány mu ovšem překazil vstup do obýváku. Zůstal stát ve dveřích a zíral do místnosti. Na pohovce se rozvaloval tmavovlasý mladík a pozoroval ho temným pohledem. Rychle vytasil a vrhl se na něj neměl tu, co dělat. Ten se ovšem rychle vymrštil z pohovky a uhnul před útočícím mečem. Stanul těsně za ním a ani se nenadál a meč ho zastudil na odhaleném krku.
"Co tu chceš?" Zavrčel na něj.
"Čekal jsem, že budeš úžasně milý, jako vždy, ale překonal jsi moje očekávaní." Poznamenal.
"Nech si ty řeči." Zavrčel na něj.
"No tak Iane." Zasmál se. "Zvláštní jméno. Tak daleko od tvého."
"Co je ti do toho."
"Nebýval jsi tak milý." Poznamenal stále klidně.
"Tak to vyklop. Co chceš?" Zavrčel na něj vztekle, ztrácel s ním trpělivost.
"Chyběl jsi mi?"
"Pravdu." Vyhlávkoval mu Ian to a přitlačil na meč.
"Chyběl jsi mi bratře." Odpověděl znovu a Ian bojoval s tím, aby svému dosti ignorantskému bratrovi neprohnal meč hrudí.
* * *
Přemýšlela jsem, jestli jsem udělala dobře. Od té doby, co jsme vešli do Irley's jsem nepromluvili jediné slovo. Občas jsem na něj podívala, ale vždy jsem se střetla s jeho zamyšleným pohledem. Co tak mohl chtít? Vrtalo mi hlavou od té doby, co jsem přijala jeho nabídku. Dojedla jsem a upila ze sklenice vína, bylo opravdu dobré. Podívala jsem se na něj.
"Proč jsme tady?" Zeptala jsem se. Zvedl ke mně pohled a chvíli mě pozoroval než odpověděl.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit o tom, co se stalo v parku. Vím, že jsem to měl udělat už dřív. Choval jsem se jako blbec a vím to. Mám tě rád, co víc miluju tě, ale to mě neomlouvá. Dřív jsem doufal, že by mezi námi něco mohlo být, teď už mi zbylo jen tvé přátelství. Mohli bychom přátelé." Vykuleně jsem zírala, Chvíli mi trvalo než jsem pochopila, co vlastně řekl.
Zatvářil se zkroušeně a sklonil hlavu. "Podělal jsem to." Skoro zašeptal.
"Ne." Pronesla jsem pevně a usmála se na něj. Zvedl hlavu a zadíval se na mě se špetkou naděje v jeho krásných očích.
"Ne dost, abys ztratil moje přátelství. To by ses musel víc snažit." Usmál se a mě se ulevilo. Chyběl mi.
"Chyběla jsi mi." Vyslovil to, na co jsem právě pomyslela.
"Nápodobně."
Zavolal číšnici a zaplatil. "Půjdeme." Zvedla jsem se a hodila na sebe svoje sako. Když jsme vycházely, objevila se přede mnou něčí postava. Nestihla jsem uhnout a narazila přímo do něj. Zvedla jsem oči a zadívala se na Iana. Díval se na mě seshora.
"Nazdar." Pozdravil mě.
"Ahoj." Oplatila jsem mu pozdrav a odstoupila od něj. Vedle něj stál asi stejně starý kluk a se zájmem nás sledoval.
"Holdere, drž se dál." Uslyšela jsem vedle sebe Patricka, který mě majetnicky objal kolem ramen.
"Jistě, Samuelsi. Drž se ode mě dál." Oplatil mu jízlivě. Obešel nás a bez jediného pohledu věšel do restaurace.
"Omluvte ho. Nemá zrovna nejlepší náladu." Usmál se na nás jeho společník.
"Ethane, kde se flákáš?" Zavolal na něj Ian. Ethan se nám jen uklonil a zmizel v restauraci. Zmateně jsem za nimi zírala.
"Idiot." Sykl Patrick. Otočila jsem se na něj a shodila jeho ruku ze svých ramen.
"Doprovodím tě." Nabídl se a já jen kývla. Celou cestu jsme si povídali a já si připadala, jako dřív, než mezi nás postavil stěnu z citů, než se všechno zkomplikovalo. Jsem ráda, že jsem šla.
"Ráda jsem se s tebou viděla." Řekla jsem mu, když jsme došli k nám před dům.
"Já tebe taky. Bál jsem se, abys se mnou vůbec mluvila." Přiznal.
"Radši půjdu, aby se táta nestrachoval." Zamluvila jsem to a lovila v kabelce klíčky.
"To asi jo." Když jsem je našla, odemkla jsem branku na zahradu a zadívala se na něj.
"Celou dobu jsem doufala, že dostaneš rozum."
"Načekala ses."
"Ale dočkala."
"Promiň." Omluvil se a zas vypadal tak smutně. Natáhla jsem se k němu a rychle ho objala. Chtěla jsem ho pustit, ale v tom mi zabránily jeho paže omotané kolem mého pasu. Než jsem se nadála rychle mě políbil, pak mě pustil. Otočil se a odcházel pryč. Kruci. Poslední dobou mají všichni pocit, že mě musí líbat a pak mizet. Chvíli jsem tam stála opřená o branku. Když jsem se vzpamatovala, otočila jsem se a zmizela v domě.
* * *
"Žádám vysvětlení." Dožadoval se.
"Dej mi svátek Orene." Odsekl mu Ian a rozvalil se na pohovce. Pořád nemohl dostat z hlavy, že tam byla se Samuelsem.
"Byla sexy a tys na ní zíral." Oznámil mu novinu. Byla nádherná a on na ní mohl oči nechat. Nenáviděl jí za to. Proč si zrovna ona musela ukořistit jeho realistické myšlení. Pokud kdy nějaké měl. Toť otázka.
"Eranieli de Soron." Zakřičel na něj.
"Můžeš tu přestat vyřvávat?" Zareagoval klidně.
"Kdo to byl."
"Nestarej se." Odsekl mu Ian a vydal se do postele. Na okraji spánku se mihl její obraz a on usnul s připitomělým úsměvem na tváři.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Delly Delly | Web | 9. september 2011 at 19:39 | React

Tak to byla úžasná kapitola :-) Těším se na další.

2 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 9. september 2011 at 19:41 | React

Zajímavé, ještě jsem nečetla asi dva předchozí díly, tak se moc nevyznám, ale vnukola jsi mi nápad....:-) Píšeš skvěle!

3 Katka Katka | Web | 21. september 2011 at 20:49 | React

Tahle kapitolovka je uzasna. Pises fakt dobre :-)

4 Miss Murder Miss Murder | Email | Web | 22. september 2011 at 18:47 | React

Super, super, super :-D Jako co ještě dodávat? Jsem si to přečetla a jsem ohromena :-D  :-D  :-D

5 Lúthien Lúthien | Web | 30. september 2011 at 15:32 | React

Báječná kapitola :) Skvěle se to čte. Jsem zvědavá, jestli Patrick opravdu vydrří být jen kamarádem, když je tak sexy :D
Anebo zaboduje Ian? Toť otázka :-P Jdu číst dál :-(

6 Lúthien Lúthien | Web | 30. september 2011 at 15:33 | React

[5]: Omlouvám se :) Ten poslední smajlík měl být : :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.