III. Tajemné sídlo a škola čarodějů

12. september 2011 at 21:23 | Leana |  Poslední z rodu
Dnes přidávám novou kapitolu, jak já říkám k Seleně.

Nakonec jsem na setkáních byla a musím říct, že to mohlo dopadnout i hůř. Nakonec toho hektickýho víkendu jsem se pustila do čtení Shakespearova Hamleta. Čekala jsem to horší. V sobotu jsem se i dostala do kina, které bylo díky probíhajícím slavnostem až na pár lidí úplně prázdné, na filmu Barbar Conan. Mimochodem výborný film.

Přestanu se tady vykecávat a přistoupíme ke kapitole. Věnuju jí mým čtyřem skvělým spolužačkám, potom Myšlady de Pendragon, Delly, Miss Murder, AngelD. Taky moc děkuju za vřelé komentáře, potěší mě a pomáhají v psaní. Díky všem.



Když jsem se ráno vzbudila, nasnídala jsem se a procházela dům. Malcolma jsem nikde neviděla, ale bylo mi jasné, že si šel prohlédnout město. Moje prohlídka domu skočila v knihovně. Všechny stěny zakrývali regály plné knih sahající až ke stropu. Byly zaplněné knihami až do posledního místa. Uprostřed se nacházel nijak velký kulatý stůl a kolem něj několik židlí. Nedaleko od něj byl o podobný a něco menší s dvěmi křesly. Procházela jsem se okolo regálů a rukou přejížděla po titulech. Některé byly v jazycích, kterým jsem nerozuměla. Najednou jsem narazila na tlustou knihu nadepsanou naším jazykem. Opatrně jsem jí vytáhla, vypadala křehce a staře, velice staře Opatrně jsem jí položila na stolek a otevřela někde uprostřed. Byla to kniha plná rodokmenů. Lehce jsem otáčela stránky a pročítala jména na nich napsaná. Pak jsem došla k poslední popsané stránce a překvapeně jsem na ni zírala. Úplně nahoře byly jména Lucase a Helen Dornfelových a pod nimi Imana Grayová (Dornfelová). Narozena V Silverwoodu dne 8.9..
Strnula jsem, když mi došlo, kde jsme. Než jsem se nad tím stačila řádně zamyslet práskly vstupní dveře. Slyšela jsem někoho chodit dole po obýváku.
"Seleno?" uslyšela jsem svého bratra.
"Už jdu." Křikla jsem dolů, nechala knihu knihou a seběhla za ním. Seděl na tmavě zelené pohovce v obýváku a zadumaně sledoval protější stěnu.
"Děje se něco?" Zeptala jsem se a přisedla si k němu.
"Neměly bychom tu být." Zamumlal.
"Prosím?" Otázala jsem se.
"Byl jsem ve městě a je tu několik čarodějů. Nijak mocných , ale čarodějů." To nebylo dobré. Nenáviděly nás a co hůř zabíjely nás, jako dobytek. Nebyly jsem pro ně živými bytostmi. Byly jsme něco, co muselo zemřít.
"Víš, kde právě teď sedíš?" Zeptala jsem se ho. Bylo jasné, že to tu někdo udržoval po dobu nepřítomnosti majitelů. Zajímalo by mě, jestli tu někdy matka byla po smrti svých rodičů.
"V domě?" Koukal na mě, jak na pitomce.
"To taky, ale v sídle našich prarodičů." Oznámila jsem mu a zvedla se. Chtěla jsem se projít.
"Co to plácáš?" Zeptal se a rozesmál. Žádná procházka. Popadla jsem ho za ruku a táhla do knihovny přičemž jsem ignorovala jeho popuzené mumlání. Jakmile jsme vkročily dovnitř. Ukázala jsem mu na stále pootevřenou knihu a sama se posadila do jednoho křesla. Sedl si naproti mně a čekal. Ukázala jsem mu na otevřenou knihu. Zatímco on se věnoval čtení, jí pozorovala co zajímavého se tu ještě skrývá. Najednou jsem uslyšela, jak zalapal po dechu.
"To je neuvěřitelný."
"Aspoň nebydlíme u cizích." Usmála jsem se.
"No fajn a co dál?" Nechápavě jsem se na něj zadívala.
"Zítra nastupujeme do školy." Oznámil mi. "Ale bude to nebezpečný." To bych chtěla vidět, když se mi to hned zítra splní.


Ráno mě budík vzbudil na minutu přesně. Navlékla jsem na sebe temně zelené tílko a tmavé džíny, které jsem si včera koupila. Navrch jsem přidala mojí milovanou koženou bundičku. Sešla jsem dolů, bratr dole kuchtil něco k snídani. Cítila jsem opékající se slaninu.
"Ahoj." Pozdravila jsem ho a sedla si. Postavil přede mě talíř s dvěma s pár kousky slaniny. Pustila jsem se do jídla. Po chvíli si sedl naproti mně.
"Popravdě stojíš o to jít tam?" Zeptal se.
"A ty?"
"Nejde tu o mě."
"Stojím o to." Odpověděla jsem mu. "Neměli bychom už jít?" Zeptala jsem se ho a zvedla se ze židle.
"Asi jo." Popadl můj talíř a strčil ho pod kohoutek s vodou. Já si nahoru skočila pro kabelku a mobil. Jakmile jsem se vrátila Malcolm měl přes černé triko už oblečený svůj dlouhý tmavý kabát. My jsme teda dvojka.
Naštěstí nebyl škola daleko. Přesně tak jsem si tu jejich školu představovala. Velká zelená krebice s pár okny a obrovským parkovištěm. Nic aspoň trochu hezkého. Společně jsme vešli do školy, kde se to hemžilo studenty, jako včelami v úlu. Malcolm se pořád držel u mně. Oba jsme mířili do ředitelny. Brácha na ně zaklepal. Když se za nimi ozvalo dále, otevřel mi dveře a nechal mě vstoupit první.
"Vítám vás." Přivítala nás tu, jakmile zavřel dveře. Po jednom hodně dlouhém proslovu nám dala rozvrhy a propustila. Vzhůru do prvního školního dne.

"Jak jsi to mohl dopustit?" Řval muž sedící na mramorovém trůnu na muže klečícího před ním na zemi. "Jak jsi ho mohl takto ohrozit."
"Uklidni se." Pronesl klidně klečící muž.
"Prosím? Po tom, co si provedl? Co sis myslel?"
"Už je nechci nikdy vidět." Ozval se hlasem plným bolesti.
"Najdeš je a přivedeš sem. Moje poslední slovo." Dodal, protože jeho společník chtěl ještě něco dodat. Pak se jen zvedl a bez jediného pohledu na vládce vyšel z místnosti. Na chodbě zahlédl dívku v nádherných rudých šatech.
"Bratře." Zavolala na něj, ale ignoroval ji, dokud se neobjevila před ním.
"Potřebuješ něco?" Zeptal se jí chladně. Jen tak to všechno zvládne.
"Co se děje?" Zeptala se v milé tváři obavy.
"Nic." Podíval se na ní pozorněji, vypadal starší, než když jí viděl naposledy. Její dlouhé hnědé vlasy jí ve mírných vlnách splývaly na ramena. V očích měla tolik obav, ale i lásky. Nehodlal se tím zabývat ne teď.
"Nelži," Zamračila se.
"Nelžu jen zamlčuji to, co je lepší abys nevěděla. Věř mi." S těmi slovy se otočil a zamířil do svých komnat.

Ještě nakonec jedna otázka. Která povídka se vám zatím líbí nejvíc?
 

1 person judged this article.

Comments

1 Delly Delly | Web | 15. september 2011 at 14:47 | React

Pěkné, opravdu. Už se těším na pokračování :-)

2 sweek sweek | 15. september 2011 at 18:35 | React

moc krásne těším se na další dílek ;-)

PS:Jo a zatím nejvíc se mi líbí tato povídka

3 Šílenej Šílenej | Web | 17. september 2011 at 11:56 | React

a zas vim houby... ale ten jejich první školní den mě zajímá, budou tam aspoň nějaký hezký kluci? :-P

4 AngelD AngelD | 30. september 2011 at 16:15 | React

Páni, díky za věnování! Jinak skvělá kapitola, nemůžu se dočkat další! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.