IX. Život plný překvapení

20. august 2011 at 17:05 | Leana |  Strážci světů
Dnes jsem se vrátila z Moravy, mám spousty fotek a spálený ramena. Opravdu senzace. Fotky budou zítra a dnes? Nová kapitola Strážců po dlouhé době. Snad se vám bude líbit a jen tak mimochodem teď vás budu neustále oblažovat novými kapitolami. Snad?! Takže Strážci se vrací a snad vás nezklamou.



Milovaná Jessico,
Pokud čteš tento dopis nejsem už mezi živými. Nejspíš se ti to nebude líbit, ale zemřela jsem pro dobro lidí, které jsem chránila. Možná ti to teď nepřijde správné, ale časem pochopíš. Dostala jsi do vínku magii a moc chránit lidi. Nevyhýbej se tomu. Jsi strážkyně a tak to má být. Lidé tě potřebují. Věřím v tebe, že vždy uděláš, co je správné. Snad ti vtom pomůžou mé dary. Je tradicí strážců dát svým dětem nějaký mocný dar k šestnáctým narozeninám. Doufám, že se ti budou líbit a použiješ jich moudře.
Nakonec, bych ti chtěla říct, abys sis dávala pozor na Eraniela, i když on není ten nejnebezpečnější. Není nutné tě tím teď zatěžovat. Věř Jeffreymu, občas bývá protivný, ale je to dobrý muž, stejně jako André, nebo tvůj otec. Všichni tři ti jistě pomůžou. Vím,že budeš skvělou strážkyní.

PS: Nos mé dary pořád při sobě, budeš je potřebovat.
Tvá milující matka Lilian

Zírala jsem na dopis a nebyla schopná slova Jedna informace se mísila s druhou, jedna zvláštnější než druhá. Zemřela pro dobro lidí, při jejich ochraně. Beze slova jsem ovšem zírala na větu o Eranielovi. Není ten nejnebezpečnější? Kdo je horší než on? Pohlédla jsem na dýku, skvěla se v krabici, jako by čekala co udělám. Nos ji pořád při sobě, copak to jde? Zamračila jsem se. Je toho tolik. Ozvalo se zaklepání na dveře mého pokoje.
"Smím dál?" Uslyšela jsem Jefreyho.
"Jasně." Odpověděla jsem mu a zastrčila dopis pod polštář. "potřebuješ něco?" Otázala jsem se.
"Víš." Posunul si židli k posteli a posadil se na ní. "mám tě trénovat. Tak co začít teď. Pokud ovšem nemáš něco jiného v plánu?" Přednesl svou žádost a já na něj jen vyjeveně koukala. Ukázal na dýku.
"Můžeme začít s něčím jednodušším." Usmál se.
"Za chvíli budu dole." Řekla jsem mu.
"Počkám tam," Zvedl se a odešel. Pomalu jsem se zvedla a převlíkla si triko. Chtělo to nějaké ošuntělejší. Jakmile jsem byla hotova, vzala jsem si do ruky dýku a sešla dolů. Pod schody mě zastavil otec.
"Co s tím hodláš dělat?" Ptal se a stoupl si mi do cesty.
"Cvičit." Odpověděl za mě Jeffrey.
"Teď?" Zděsil se a těkal pohledem z jednoho na druhého.
"Musím se umět bránit." Objasnila jsem mu svoje důvody.
"Nic ti nehrozí." Řekl přesvědčeně.
"Tomu věříš?" Optal se ho Jeffrey.
"Proč bych neměl?"
"Je velká náhoda, že Jessicu napadli démoni."
"Co mi zatajuješ?" Zeptal se otec a ostražitě sledoval Jefreyho.
"Eraniel jí to nikdy neodpustil a teď prahne po krvi Armenů. Neměl bys to ignorovat." Viděla jsem, jak ztuhnul a nechápala směr jejich rozhovoru. Kdo jsou Armenové, a co Eraniel neodpustil.
"Jen cvič." Pronesl do ticha otec a prošel kolem mě po schodech. Smutně jsem se za ním podívala. Co to má znamenat.
"Můžeme?" Zeptal s Jeffrey. Otočila jsem se na něj.
"Jdeme na to." Usmál se.
"Přesně, jako tvá matka." Usmála jsem se a vyrazila za ním na zahradu. Došli jsem do té části, kde na nás nebylo moc vidět. Byla krytá stromy a vysokou zdí, rozdělující Naší zahradu od sousední. Stoupl si proti mně a v ruce se mu objevila dýka se světle zelenou čepelí. Pevně jí chytil a naznačil mi, abych uhnula stranou. Stoupla jsem si ke zdi a sledovala, co udělá. Pozorně zamířil a vrhl dýku do zahrady. Zabodla se do kmene jabloně. Ohromeně jsem zírala, jak se znovu vznesla do vzduchu a přistála mu v ruce.
"Páni."
"Teď ty." Stoupla jsem si na jeho místo. Namířila jsem na stejný strom a vrhla dýku proti němu. To bude ještě chtít hodně tréninku, uvědomila jsem si, když se zaryla do země pěkný kus od zamýšleného cíle.
"Pro začátek to není špatný, ale bude to chtít hodně tréninku.
Vyčerpaně jsem padla na postel, ten člověk, pardon strážce, mě chce zničit. Dneska jsem trénovali šerm. S mojí nechutí k pohybu to dopadlo dost bídně. K tomu mi moc nepřidalo, že včera Samantha odjela za Lucasem a mě tu nechala napospas Patrickovu ublíženému pohledu a Ianovým zvláštním pohledům.
Zazvonil telefon. Vytáhla jsem ho a přihjmula hovor.
"Jessica." Ohlásila jsem se a čekala.
"Čau Jess." Patrick?
"Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se,
"No…Máš čas?" Byl dost nervózní.
"Spoustu."
"Co takhle zajít si na večeři?" Zeptal se nejistě.
"Dobrý nápad." Odpověděla jsem a usmívala se.
"Za hodinu v Irley's?" Zeptal se z jeho hlasu znělo nadšení.
"Budu se těšit."
"Já taky. Tak zatím." Rozloučil se.
"Jasně." Položila jsem to. Tak fajn.
Osprchovala jsem se a hledala ve skříni něco vhodného. Nakonec jsem zvolila úzký tmavý džíny a černé tílko. Trochu jsem se nalíčila, do kabelky naházela potřebný věci a seběhla do kuchyně, kde zrovna o něčem zuřivě debatovali otec s Jeffreym. Otec zrovna bouchl do stolu a něco mu ohnivě vysvětloval. Jeffrey tam jen klidně seděl.
"Kampak?" Otázal se, aniž by se otočil. To upoutalo otcovu pozornost. Otočil se na mě a čekal na odpověď.
"Jdu s Patrickem na večeři."
"S Patrickem?" Optal se Jeffrey.
"Jo."
"Máš dýku?" Zeptal se starostlivě otec.
"Nedávám jí z ruky." Odpověděla jsem mu. Cítila jsem se s ní jistější a bezpečnější.
"Dobře." Brala jsem to jako propustku. Vyšla jsem na ulici. Pomalu se stmívalo a lampy začínaly zalévat ulice žlutým světlem. Když jsem naposledy šla po tmě někdo mě sledoval, snad se to dnes nebude opakovat. Zamrazilo mě. Vzpomněla jsem si, co psala matka. Eraniel není ten nejbezpečnější. Zadívala jsem se do dálky, kde se ulice ztrácela ve tmě. Otočila jsem se, protože jsem si byla jistá, že s mojí představivostí tam uvidím rudé oči.
Zamířila jsem do centra, které narozdíl od naší čtvrti zářilo mnoha světly. Netrvalo dlouho a dorazila jsem před restauraci. Patrick stál před ní na sobě světlý džíny a zelenou košili. Musím uznat, že takhle vypadal opravdu krásně. Vzhůru do problémů s Patrickem. Ave.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Chcete povídku o Lilian (SS)?

Ano
A to je kdo?
Ne

Comments

1 Jiand Jiand | Email | Web | 20. august 2011 at 21:04 | React

Jej, konečně nová kapitolka :D

P.S. Ahoj, příští týden tu nebudu a pokud jsi se ještě nedívala, na blogu jsou výsledky MR Award. ;-)

2 Cärria Cärria | Web | 24. august 2011 at 9:45 | React

Konečně jsem měla chvilku času a dostala se k tomu, abych si přečetla novou kapitolu.. :)
Moc pěkná a příjemná na čtení :) Těším se na novou :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.