II. Nepovedený útok

26. august 2011 at 11:09 | Leana |  Poslední z rodu
Tak překvapivě dnes je tu kapitola k Poslední z rodu a fotky stále nikde. Protože pořád jsem je jaksi nestihla dostat do počítače. Snad někdy. Navíc se blíží září a s ním i škola a učení a jak tak přemýšlím. Došla mi jedna věc a to, že skoro celý prázdniny jsem strávila na brigádě. Tak radši přestanu psát proslovy a přejdeme k povídce.

PS: Nekontrolovala jsem to, takže tam bude určitě moře chyb.


Zvedla jsem se z postele a hmátla po hromádce oblečení. Rychle jsem se oblékla a naházela věci do tašky. Rozhlédla jsem se po pokoji, nikde nezůstalo nic. Kolem pasu jsem si připnula pouzdro s dýkou. Nenávidím toho, kdo tohle začal.
Vešla jsem do obýváku a všimla si bratra stojícího u okna. Kolem pasu mu visel meč, společně s dýkou, kterou jsem mu dala k narozeninám.
"Připravena?" Zeptal se, aniž by se otočil od okna.
"Jistě." Odvětila jsem mu klidně. "Kdo?" Zeptala jsem se. Obvykle jsem je neznala a pochybuji, že by se to změnilo. Otočil se na mě. V očích měl vepsaný strach, ale ne o sebe.
"Budeš překvapená. Myslím, že se blíží náš známý." Tajemný, jak hrad v Karpatech.
"Nechceš to upřesnit?" Zeptala jsem se, vadilo mi, že nevím, koho tam můžu potkat.
"To není zrovna nejlepší nápad, stejně zmizíme dřív, než přijdou." Odpověděl. Vím, že nemá cenu z něj něco tahat. Když nechce, nepoví mi to, umí být šíleně tvrdohlavý. "Jdeme?" Usmál se povzbudivě. Jen jsem kývla. Rychle jsme vyšli z budovy. Překvapením se mi podlomily kolena. To snad ne. Malcolm mě zachytil, opřela jsem se o něj a zírala před sebe na postavu muže, kterého bych tu vůbec nečekala. Zírala jsem do Erikových smutných očí, vypadal zničeně a mě ho v jednu chvíli bylo líto. Netušila jsem, co se mu stalo, ale určitě ho to nepotěšilo.
"Věděl si to." Šlehla jsem pohledem po bratrovi.
"Nerozčiluj se." V jeho hlase se odrážel smutek, tak čirý.
"Co chceš vaše výsost?" Otázal se opovržlivě Malcolm a pohledem přejížděl pět mužů stojících za ním. Všimla jsem si, že to nejsou vojáci, ale obyčejní démoni.
"Ptáš se?" Překvapeně si měřil mého bratra.
"Zabil bys nás?" Nevím, co ho na tom rozesmálo, ale smál se.
"Zabít vás?" Přestal se smát a podíval se na mě. "To mi nenáleží." Otočil se k mému bratrovi. "Musím vás zajmout." Před chvílí byly jeho oči pobavené, ale návrat smutku se mi nelíbil.
"Na čí rozkaz?" Zajímal se bratr. "V zájmu krále? To sotva." Pronesl a stoupl si přede mě. S hlasitým svistem vytasil meč. Ostatní učinili právě tak. Přes jeho rameno jsem viděla, jak Míří na Erika mečem a on mu to oplácí. Bratr mě odstrčil blíž k domu a sám přešel blíže k Erikovi.
Ani jsem se nenadála a už si vyměňovaly údery. Ostatní démoni, jen stáli a zírali na svého vůdce. Jejich meče se míhaly vzduchem, všimla jsem si, s jakou lehkostí Erik bojoval.
Najednou jsem zahlédla, jak se ke mně snažil jeden z Erikových služebníků potají proplížit. Nedošel daleko, když se mu Malcolmova dýka zabodla do krku. Démon vykřikl a snažil se zastavit proudy krve stříkajícímu z tepny.
Vytáhla jsem dýku a natáhla ji před sebe. Ostatní se plížily ke mně připraveni zabíjet. V očích se jim zračila touha po krvi. Najednou nevypadaly, jako lidé. Obezřetně jsem pozorovala tvora blížícího se ke mně. Ušklíbl se, vypadalo to opravdu bizarně, na jeho teď už dost pokrouceném obličeji. Ohnala jsem se po něm dýkou. Uhnul a vytasil meč. Jakou mám šanci. Pomyslela jsem si, než po mě švihl mečem. Uhnula jsem stranou a znovu se po něm ohnala. Podařilo se mi seknout ho do pravé paže. Vykřikl a mocně švihl mečem. Cítila jsem, jak mi prosvištěl nad hlavou. Chtěla jsem na něj znovu zaútočit, když mě na krku zastudil meč.
"Sely, komplikuješ mi to." Zašeptal mi do ucha a já znervózněla. Jeho přítomnost mě znervózňovala.
"Ty mi to, ale nezjednodušuješ." Usmál se.
"Utekla jsi." Poznamenal.
"Nechci skončit roztrhaná obřím orlem přímo v hale královského paláce."
"To bylo, až potom a nic to nevysvětluje." Ohradil se.
"Musíš to řešit teď?" Otázala jsem se. Porozhlédla jsem se okolo sebe. Malcolm právě bojoval s jedním démonem, ani si nás nevšiml. Ostatní nevěděli, co dělat a kam se dívat dřív.
"Nemám jistotu, že tě ještě uvidím. Víš, jak se schovat."
"S mým štěstím se uvidíme každý den." A to ani moc nepřeháním. Spustil meč z mého krku.
"Tentokrát tě nechám jít Seleno a věř, že po dnešku doufám, že už tě neuvidím." Překvapeně jsem se na něj otočila, co to krucinál plácá. Stál tak blízko a já nebyla schopna ničeho. Jen zírat, jak zahradní trpaslík. Usmál se a pohladil mě po vlasech. "Stále krásnější. Pánové, odcházíme." Přikázal démonům. Věnoval mi poslední pohled, pak společně s nimi zmizel. To je na mě moc. Přemýšlela jsem, co mu mohlo stát. Jen tak ho nic nerozhodilo.
"Sel, Jsi v pořádku?" Uslyšela jsem Malcolmův hlas.
"Jsem v pohodě." Odpověděla jsem mu. Určitě to znělo pravdivě.
"Jo to vidím." Řekl. " Silverwood?" zeptal se.
"To by šlo." Usmála jsem se a pohlédla na něj. "Nemusíš se o mě starat." Zavřela jsem oči a přemístila se. Točila se mi hlava, jako vždy po přemisťování. Nečekala jsem dlouho a kousek ode mě se objevil Malcolm. Rovnou jsem vykročila, hledat ubytování.
"Kam jdeš?" Otázal se a snažil se srovnat se mnou tempo.
"Snažím se najít vhodný dům." Pokračovala jsem v chůzi a sledovala domy po obou stranách ulice. "Nemíním spát na ulici." Blížili jsme se ke konci města, když moji pozornost upoutal malý domek nedaleko od města. Dlouho jsem se nerozmýšlela. Vypadal prázdně, ale stále docela zachovale. Došla jsem až před něj. Měl jen jedno patro a menší verandu. Vyšla jsem schody a opatrně se dotkla dveří. Nic se nestalo. Otevřela jsem je a vešla dovnitř. Stála jsem v malé chodbě, ze které vedlo úzké schodiště do patra. Po pravé straně byly dveře do kuchyně, po levé do menšího obýváku.
"Páni. Je to útulný." Prohlásil a hned se uvelebil na pohovce v obýváku. "Dobrá volba."
"Uvidíme." Usmála jsem se a zamířila do patra. Po obou stranách byly dvoje dveře. Zkusila jsem první koupelna, druhé knihovna. Tenhle dům má knihovnu? To je super. Třetí a čtvrté vedly do malých pokojů. Vybrala jsem si ten s výhledem na les začínající nedaleko domu. V korunách stromu tiše pěl vítr. Pootevřela jsem okno. Hned jsem si připadala líp. Věci jsem odhodila k posteli. Už jsem se konečně chtěla vyspat a doufala jsem, že tentokrát mi to nikdo nepokazí. Převlékla jsem se a zalezla do postele. Přikryla jsem se až po bradu a pro dnešek jsem všechny starosti hodila za hlavu, na ty budu myslet ráno a určitě toho nebude málo.
 

1 person judged this article.

Poll

Chcete povídku o Lilian (SS)?

Ano
A to je kdo?
Ne

Comments

1 Delly Delly | Web | 26. august 2011 at 15:09 | React

Páni, krásná kapitola.

2 Tigris Tigris | Web | 26. august 2011 at 20:34 | React

Vyvíjí se to dost zajímavě. Těším se na pokračování. :-)

3 sweek sweek | 27. august 2011 at 18:56 | React

moc hezká kapitolka těším se na další ;-)

4 Šílenej Šílenej | Web | 2. september 2011 at 13:17 | React

toho týpka "lehce" nepobírám, ale nevadí, bitka to mírně vynahradila :-D

5 Suzanette Suzanette | Web | 3. september 2011 at 23:51 | React

Super kapitola...už aby bola ďalšia :)

6 Kyra159 Kyra159 | 30. september 2011 at 16:13 | React

Skvělé, jen si dávej pozor na shodu přísudku s podmětem. Ale jinak famozníí! :) Jdu na další :)

7 Miss Murder Miss Murder | Email | Web | 4. october 2011 at 19:05 | React

Pěkná kapitola. Bitka byla super...i všechno ostatní bylo super.
JO vim, že mám s čtením trochu zpoždění, áále nevšímej si toho....

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.