VII. Sny nás mění

7. july 2011 at 20:36 | Leana |  Strážci světů
Sedmá kapitola Strážců, blížíme se k mému osobnímu rekordu osm kapitol. Co to sem pletu. K tomu mám lístek na druhou část HP do Budějěk. Takže k jádru věci neboli kapitole. Nemám, co k ní dodat snad jen, že teď toho tu moc přibývat nebude. Od zítra jsem na brigádě a pak jedeme s rodičema na dovolenou, tak uvidíme.


Za chvíli jsem byla u ní. Jen jsem došla k ní před dům, už vyletěla ze dveří. Mít okna směrem do ulice má určitě své
výhody. Sledovala jsem, jak ke mě nadšeně běží. Její blond vlasy za ní vlály, jako závoj.
"No konečně." Zastavila se u mě a táhla mě k sobě domů. "Říkala jsem si, kde jsi se nám zaběhla." Naposledy jsem se rozhlédla po ulici. Ulevilo se mi, když jsem nic nezahlédla.
"Kterýho hezkého kluka si potkala, že ti to tak trvalo?" Ptala se.
"Žádnýho. Vyhnula bych se mu." Řekla jsem jí a obešla jí do jejího pokoje, když se zastavila.
"Proč?" Divila se. Sedla si na zem a opřela se o postel. Její pokoj se mi vždycky líbil. Stěny měla vymalované příjemně žlutou barvou, ladící se světlým nábytkem a podlahou. Všude měla vystavené fotky, s rodiči, bratrancem a se mnou.
"Pokud by byl hezkej, byl by to hajzl." Odpověděla jsem jí a sedla si vedle ní na zem.
"A s tebou se já bavim? Jsem šílená." Rozesmála se.
"S tím nic nenaděláš." Usmála jsem se.
"Sleduj. Tohle mi poslal Lucas." Natáhla se na noční stolek pro CD skupiny Hurts Happpines.
"Paráda." Otáčela jsem ho v ruce. "Bratránek si tě hýčká."
"Už se těším, až za ním příští týden odjedu." Usmívala se a já nechápala.
"Kdyže?" Otázala jsem se asi jsem špatně slyšela.
"V neděli na dva týdny. Proč? Budu ti chybět." Viděla jsem, jak je nadšená, že za ním pojede. Nemá žádné sourozence, ale její bratranec je jako její bratr. Jezdí za ním, kdykoli může protože bydlí dost daleko. Myslím, že někde v Evropě. Bezva a co teď?
"To ti přeju budeš mi tu chybět kamarádko." Objala jsem jí.
"To věřím, tak si pustíme to CD ne?" Zvedla se a dala ho do přehrávače. Ještě chvíli jsme ho poslouchaly a pak jsem vyrazily do školy.
"Vypadáš nějak sklesle." Přerušila mě přemýšlení uprostřed hodiny Sam.
"To se ti jen zdá." Usmála jsem se stylem "kde vidíš tu skleslost?" Cítila jsem jeho pohled. Pozoroval mě od té doby, co jsem vešla do školní budovy. Snažila jsem se to ignorovat, což ale dost dobře nešlo. Chvílemi do mě musela drbnou, abych vnímala.
"Celý den jsi mimo provoz, co se děje?" Ptala se starostlivě.
Jen to, že rodiče jsou strážci, kluk sedící se mnou v jedné třídě je démon a já mám být strážkyně. Mám já to klidný život.
"Nic." Odpověděla jsem jí a pokusila se vnímat výklad učitelky. Marná snaha, je to nuda.
"Neříkej mi nic, protože já nejsem slepá." Snažila se ze mě něco dostat
"Můžeš to nechat na pokoji? Prosím?" Otočila jsem se na ní. Zřejmě pochopila, že to nechci rozebírat.
"Jasně." Stále se na mě, ale starostlivě dívala. Znovu jsem se pokusila soustředit se na nudný dějepisný monolog. Tentokrát jsem byla chvíli úspěšnější. Ten by mohl vyprávět pohádky na dobrou noc, dobře by se u toho usínalo. Lehla jsem si na učebnici a zírala do prázdna. Přemýšlela jsem o tom, co jsem se včera a dneska dozvěděla a že toho nebylo málo. Zvažovala jsem, co by pro mě znamenalo být strážkyní. Najednou mi přišlo na mysl, že bych se toho měla vzdát. Být strážkyní, nebo ne. Připadám si jak Hamlet.
"Slečno Followová, jste přítomna?" Zeptala se učitelka a přerušila tak mé hamletovské myšlenky.
"Zcela." Usmála jsem se nevinně.
"Smím se tedy zeptat, co si o tom myslíte?" Zeptala se. Otočila jsem se na Sam, která jen pokrčila rameny.
"Souhlasím." Odpověděla jsem jí a modlila se, abych neplácla nějakou kravinu.
"Takže souhlasíte s válkou?" Zeptala se.
"Myslím, že války jsou k ničemu, jen v nich zbytečně umírají lidé." Oznámila jsem jí svůj názor.
"Právě jste řekla, že s ní souhlasíte."
"Souhlasím, ale s mírem. Za světový mír." Usmála jsem se. Ještě chtěla něco říct, ale zazvonilo. Všichni se zvedli z lavic a vyletěli ze třídy. Dnes nikam nechvátám, tak jsem se jen líně zvedla.
"Jdeš se najíst?" Houkla na mě mezi dveřmi Sam.
"Ne." Spokojila se s mou odpovědí a odběhla pryč. Začala jsem si balit věci do tašky. Když se o mojí lavici opřela něčí ruka.
"Ahoj." Uslyšela jsem jeho hlas. Dostala jsem strach, protože mi bylo víc než jasné, že jsme tu samy. Neodpověděla jsem mu.
"Obyčejné ahoj, by mi stačilo."
"Na tebe je ho škoda." Odsekla jsem mu a zapnula si tašku. Vzhlédla jsem a jeho oči mě přibyly k zemi. Najednou nebyly tak prázdné a plné zloby. Černí jeho očí plula touha, bolest, ale i strach. Nebyla jsem schopná odolat jejich moci.
"Co je na mě tak zajímavého?" zeptal se pobaveně. Zmateně jsem zatřepala hlavou. Otočila jsem se k němu zády a vykročila pryč, když mou ruku pevně chytila ta jeho.
"Co to děláš?" Vykřikla jsem překvapeně a snažila se mu vykroutit.
"Co se ti stalo?" Zeptal se a v jeho hlase byla znát starostlivost, to se vět zbláznil, nebo se blíží apokalypsa? Pomyslela jsem si, než jsem mu odpověděla.
"Díkybohu, že nic." Pustil mou ruku, ani jsem se na něj nepodívala a zmizela ze třídy. Ve skříňce jsem si vyzvedla mikinu a naházela do ní nepotřebné věci. Pak jsem se vyřítila ze školy. Rychle jsem šla domů. Nechtěla jsem na ulicích zůstávat déle než bude nutné.
Cestu, která by mi jindy trvala hodinu, jsem zvládla za půl hodiny. Cestou jsem přemýšlela nad změnou v jeho chování. V jeho starosti nebyla žádná přetvářka a to mě zaráželo. Ještě předvčírem se tvářil, že by mě nejraději zabil a teď? Má o mě starost? Zaráží mě to. Občas by se mi hodilo umět číst myšlenky, znát motivy zvláštního jednání.
Došla jsem před dům a vzpomněla si, co jsem tátovi slíbila. Znervózněla jsem. Zcela jistě tam bude Jeffrey a možná André. Do čeho jsem se to namočila. Vešla jsem do zahrady a položila si mikinu na zem. Sedla jsem si na ní a dívala se do nebe. Ještě včera jsem si přála, abych se nikdy nenarodila strážkyní. Ale být strážkyní je můj život a já jí budu. Rozhodla jsem se. Nevím, jestli je to dobře, ale to ukáže čas.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Chcete povídku o Lilian (SS)?

Ano
A to je kdo?
Ne

Comments

1 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 8. july 2011 at 8:46 | React

Úžasná kapitola. Jsem ráda, že se rozhodla být strážkyní, ale to už stejně vyplívalo z názvu příběhu....:-)

2 Miss Murder Miss Murder | Email | Web | 9. july 2011 at 11:55 | React

nářez...super...úžasný... :-D  :-D  :-D
Jen tak mimochodem... Nechceš spřátelit?

3 Delly Delly | Web | 10. july 2011 at 20:35 | React

Úžasná kapitola :-) fakt moc pěkná :-)

4 Jiand Jiand | Email | Web | 15. july 2011 at 16:33 | React

Tak tato část mě dostala. :D Víš, že mi to i v jednu chvíli připadalo jako jedna scénka z Dextera? Znáš? :-? :-)

...Jen to, že rodiče jsou strážci, kluk sedící se mnou v jedné třídě je démon a já mám být strážkyně. Mám já to klidný život... :D  :D

5 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 15. july 2011 at 18:34 | React

[1]:[2]:[4]:[3]: Děkuju všem.

6 Jiand Jiand | Email | Web | 15. july 2011 at 19:21 | React

Je to docela dobré. Kdyby jsi chtěla, dávají to každou neděli na coolu po 22.00 ;-)

7 Jiand Jiand | Email | Web | 15. july 2011 at 19:39 | React

Ahoj znovu :D, tak jsem na blog přidal teďka druhý speciál zaměřující se na členy, jak se dostali ke skupině. Tentokrát se jedná o Moniku. :-)

8 Lúthien Lúthien | Web | 24. september 2011 at 14:04 | React

Fantastický :-) Moc mě baví to číst, máš vážně talent!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.