I. Blázni chtějí do školy

25. july 2011 at 17:50 | Leana |  Poslední z rodu
Překvapení první kapitola o Seleně Grayové. Je trochu krátká a docela o ničem, ale je důležitá pro další kapitoly. Doufám, že se vám bude líbit.


"Ty ses naprosto zbláznila" Rozčiloval se bratr a to jen kvůli jedné větě. Co kdybych šla do školy? Už rok jsme na útěku před vlastní rasou, schováváme se mezi lidmi v obavách, co přinese zítřek. Rok samého ukrývání se, bolesti a osamění. V dobách, kdy jsme žily mezi démony, jsem okolo sebe neměla moc ráda lidi. Jenže teď mi společnost chyběla. Celý rok jsem byla jen s Malcolmem. Viděla jsem, jak žijí lidé. Užívali si života s přáteli, pracovali, nebo se učily ve školách. Závidím jim. Toužím po normálním životě, který mít nikdy nemůžu, ale chtěla bych se mu přiblížit.
"Hledají nás, chtějí nás zabít a slečna chce chodit do školy. Odkdy jsi takový sebevrah?" Vyřvával dál a divoce mával rukama ve vzduchu.
"Jestli budeš tahle řvát, uslyší tě každý démon v nedalekém okolí." Odpověděla jsem mu na jeho zuřivý výlev.
"Pochop, že to není zrovna nejlepší nápad." Ztišil hlas tak, že jsem ho skoro neslyšela a nepřítomně zíral z okna. Tenhle týden jsme bydleli v malém bytě v malém městečku jménem Devron. Je to několik domů, obklopených neprostupným lesem. Díky častému no hodně častému stěhování máme s sebou jen pár kousků oblečení a zbraně.
"Tak ty zkus pochopit mě. Takhle nemůžeme žít věčně. Ničí mě to. Tak proč nechodit do školy." Snažila jsem se ho přemluvit, že to je dobrý nápad. Takhle to možná vypadá jako, že jsem do školy nechodila, taky že ne. Učil mě Roan Monper. Pamatuji si jeho blond vlasy, které byly skoro bílé, šedivé oči. Byl to zajímavý muž a výjimečně krásný, než odešel do ústraní.
"Uvědomuješ si, že na tobě závisí budoucnost našeho rodu. Ty nesmíš zemřít." Řekl mi a pevně se na mě díval.
"Na to se nedá zapomenout. Takže žádný umírání, protože jsem poslední z rodu. Fajn." Odsekla jsem mu. Záleží na mně osud našeho rodu a on mi to pořád předhazuje. Chovej se zodpovědně atd.…
"Musíš na sebe dávat pozor…" Přerušila jsem ho.
"To už si říkal nejmíň stokrát." Ignoroval to.
"Myslím, že bychom to mohli zkusit." Pousmál se. Vyjeveně jsem na něj zírala, než jsem dokázala zpracovat to, co právě řekl, Objala jsem ho.
"Děkuju." Zašeptala jsem mu do ucha, ale rychle jsem se od něj odtáhla. "Moment. My?" Otázala jsem se a čekala, co mi k tomu poví.
"Někdo na tebe musí dávat pozor. Jsi důležitá."
"No dobře." Podvolila jsem se tomu, že mě bude hlídat na každém kroku. "Jdu se najíst." Oznámila jsem mu a přesunula se do kuchyně. Popravdě vůbec nemám hlad, jen jsem od něho musela na chvíli pryč. Bylo mi divné, že tak rychle svolil. Navíc ho budu mít pořád za zadkem, to jsem si pomohla. Opřela jsem se o linku a zírala do prázdna. Začínala mě zmáhat únava dnešního dne, byl náročný.
"Jdu si lehnout." Zavolala jsem na Malcolma, když jsem procházela obývakem do ložnice se dvěma postelemi. Převlékla jsem se do dlouhého trička a zahrabala se do postele. Okamžitě jsem usnula.

Probudila jsem se v pohodlné posteli s nebesy. Něco mi říká, že tohle není realita, jen sen. Postel se nachází v rozlehlém pokoji prozářeném ranními paprsky. Připadá mi něčím povědomý. Nechce se mi vstávat. Zahrabala jsem se ještě víc do peřin. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Někdo mi nedopřeje válet se v posteli. Pomalu jsem vstala z postele a došourala se ke dveřím. Pootevřela jsem je, za nimi se vynořil ztrhaný obličej mého bratra. Vypadal, jako by celou noc nespal.
"Smím dál?" zeptal se.
"Jasně." Uhnula jsem stranou a zavřela za ním dveře. Posadil se na postel a prohlížel si pokoj. Měl smaragdově zelené tapety a tmavý nábytek, kterého tu moc nebylo, tento pokoj sloužil jen pro přespání vznešených lidí.
"Jak ses vyspala?" Byla první jeho otázka.
"Spíš, jak ty ne?" Dívala jsem se na něj.
"Moc ne." Přiznal, najednou se změnil obraz okolo mě. Máchala jsem křídly, abych se udržela ve vzduchu. Na druhé straně obrovské haly jsem viděl zápasit Malcolma s obrovským orlem. Otočila jsem se směrem ke schodišti vedoucími do haly. Stál na něm Erik a zoufale se díval na to, co viděl. Za ním stála garda s vytasenými meči. Uslyšela jsem, jak můj bratr bolestí zařval. Obrátila jsem svou pozornost zpátky na něj. Orel mu zobákem urval kus masa na rameni. Vyděšeně jsem na to zírala. Malcolm se snažil bránit, ale orel znovu překonal jeho obranu. Tentokrát v jeho zobáku skončilo maso z jeho druhého ramene. Bezmocně jsem zařvala jeho jméno, ale jako by mě nikdo neslyšel. Orel se krmil na mém bratrovi. Když se mnou něco zatřáslo, po chvíli znovu.

Rychle jsem se probrala. Malcolm se nade mnou skláněl a starostlivě mě pozoroval.
"V pořádku Seleno?" Zeptal se a sedl si ke mně na postel.
"Jo, jen se mi zdálo o tom, co bylo před rokem." Prohrábla jsem si rukou vlasy. Rozhodně mu nemíním vykládat, že ten orel ho jedl.
"Sel?" Položil mi ruku na rameno. Zvedal se mi z toho žaludek. Podívala jsem se na něj. Něco v jeho pohledu mě přimělo se zeptat.
"Co se děje?" Jeho pohled ztvrdnul.
"Našli nás." Vymrštila jsem se do sedu.
"Cože?"
"Budou tu během půl hodiny. Nerad to říkám, ale musíme zmizet." A to se mi tu začínalo líbit.
 

2 people judged this article.

Poll

Chcete povídku o Lilian (SS)?

Ano
A to je kdo?
Ne

Comments

1 Delly Delly | Web | 25. july 2011 at 18:46 | React

Páni, pokračování a rychle! :D Vážně se mi líbí, jak píšeš a ty tvý nápady jsou taky úžasný. Pěkná kapitola :-)

2 Ginny Ginny | Web | 27. july 2011 at 19:47 | React

Moc hezké, úplně sem se do toho začetla :D ;-)

3 Miss Murder Miss Murder | Email | Web | 31. july 2011 at 18:55 | React

Hódně dobrý :-D  V takový napínavý chvíli to ukončit?! :-D  :-D doufám, že tu rychle přibude další, jinak...no ani to radši nechtěj vědět :-D

4 Tigris Tigris | Web | 26. august 2011 at 20:28 | React

Dóst dobrá kapitola. Jdu číst pokračování.

5 Šílenej Šílenej | Web | 2. september 2011 at 13:09 | React

tak tomu teda řikám sen! a jít dobrovolně do školy? no tak to je taky věc :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.