VI. Zvláštní sen

30. june 2011 at 21:39 | Leana |  Strážci světů
Tak vám přináším další kapitolu ke Strážcům. Přijde mi taková divná, ale jsem s ní překvapivě spokojená. Mimochodem, jak dopadlo vysvědčení? Doufám, že jste s ním spokojeni. To moje sice není nic moc s šesti trojkama a pár dvojkama, ale nevadí mi to. Tak si užijte prázdniny a potěším vás povídky budou přibývat i o prázdninách.
PS: Lucko omlouvám se za dnešek. Neplánovala jsem to takhle. Tak aspoň tahle kapitola.

Znovu stojím před tím úchvatným palácem. Nikde nevidím tu tmavovlasou ženu. Zajímá mě, kde
je, takže jsem vykročila k tomu přenádhernému paláci. Pomalu kráčím po širokém kamenném
chodníku.
Je tu překvapivé ticho, žádní ptáci, ani slabý vítr. Těšně pod schody jsem se zastavila, mám pocit, že tam nesmím. ještě ne, jako by ten palác pro mě byl zakázaným místem, zatím. Zrovna, když přemýšlím, co dál přistává mi na rameni něčí ruka. Otáčím se a můj pohled se střetává s Ianovým pohledem. Probodává mě svým temným pohledem. Už to nebyl pohled lovce, ale pořád se mi nezamlouval. Jeho tmavé oči byly hrozivé, ale poprvé to vypadalo, jako maska skrývající jeho pocity. Začínala jsem být zmatená. Co to má znamenat.
"Je příjemné tě vidět." Přerušil moje zírání do jeho očí.
"Škoda, že já nemůžu říct to stejné." Odsekla jsem mu a kousek od něj poodešla.
"Pořád stejně příjemná. Humor tě nikdy neopouští, co?" zeptal se.
"Než si přišel, měl dovolenou."
"To doufám, že si to užil. Kde to jsme?" otázal se s úsměvem.
"Předběhl jsi mě. Nemám tušení." Bez té ženy mám zvláštní pocit, cítím se tak nechráněná. Navíc jeho společnost mi moc nepřidává. Stoupl si ke mně blíž a položil mi i druhou ruku na rameno.
"Zajímavý."
"Když myslíš." Odsekla jsem mu znova a shodila jeho ruce z ramen. Otočila jsem se a kráčela na opačnou stranu po chodníku. Slyšela jsem, jak mě následoval. Jeho kroky mě provázely po celou cestu. O chvíli jsem zahlédla odbočku ze stereotypu jednolitého chodníku, po kterém jsem šla.
"Víš kam jdeš?" Zeptal se pobaveně.
"Za nosem, aspoň myslím." Odpověděla jsem mu a odbočila doprava. Šla jsem ještě chvíli, než mi v další chůzi zabránila neviditelná bariéra. Bránila mi jít dála a já se přitom potřebovala dostat od něj.
"Ztratila jsi se." Konstatoval, stoupl si přede mě. S obavami jsem sledovala, co se chystá udělat.
"Máš zajímavé oči:" poznamenal a prsty mi přejel po tváři. Nemohla jsem se hnout z místa, jeho prsty mě držely na místě. Sjel prsty na mojí bradu a popošel ještě blíž. Jeho ruka zamířila do mých vlasů.
"Zajímavá barva." Namotával si pramínky mých vlasů na prst. Zrovna jsem přemýšlela jestli se zbláznil, když jsem zaslechla známý hlas.
"Jdi od ní pryč, Eranieli" Připomínal mi matčin hlas, až na tu jasně zřetelnou hrozbu v něm. Podíval se mi přes rameno, přičemž nechával ruku zamotanou v mých vlasech.
"Rád tě vidím Litiel." Usmál se, jakmile dal své ruce pryč, otočila jsem se. Stála tam ta žena z mých snů. Dnes se mi zdála víc povědomá, než jindy. Vykročila jsem k ní a ona se přívětivě usmála. Nedošla jsem daleko, protože jsem jaksi zapomněla na Iana. Chytil mě pevně okolo pasu a přitáhl si mě k sobě.
"Nechoď." Zašeptal mi do ucha.
"Zacházíš daleko. Varuji tě, nech mou dceru na pokoji." Překvapeně jsem zamrkala.
Zničehonic jsem zírala do stropu svého pokoje. Díky bohu, že to byl jen sen, pomyslela jsem si. Zatřepala jsem hlavou a usadila se na posteli. První ranní paprsky procházely oknem a odháněly z něj temnou noc. Sáhla jsem po mobilu a mrkla na jeho displej. 4:15. Cítila jsem de odpočatě, ale kazily to ta všudypřítomná realita. Vyhrabala jsem se z postele. Oblečení, které jsem ze sebe včera nesundala, bylo příšerně zmačkané. Není nic lepšího než se potakat s démony, dozvědět se, že jsem strážkyně, vidět ve snu Iana a svou matku vyměňující si vražedné pohledy a pak se probudit s realitou v patách.
Svlékla jsem ze sebe oblečení a hodila ho na hromadu, pak ho donesu do koše se špinavým prádlem. Vešla jsem do koupelny a vyhýbala se zrcadlu, radši se ani nechci vidět. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe chladnou vodu, když mi začala být zima, tak jsem si na tělo nanesla sprcháč a smyla ho teplou vodu. Tou jsem si umyla i vlasy a obmotala si kolem těla ručník. Vyšla jsem z koupelny a hodila na sebe dlouhé tričko. Přešla jsem k oknu a otevřela ho dokořán. Proudil jím příjemný chladivý vzduch a já mu nastavila tvář.
Po chvíli jsem se podívala z okna, slunce začínalo vyhánět chlad a nahrazovalo ho teplem. Střechy domů v téhle části města obklopovaly stromy na zahradách. Trávník na naší zahradě byl posekaný, záhony o které se máma starala byly zaplavené trávou.
Lekla jsem se, pod jedním stromem se něco hnulo. Zaostřila jsem a všimla si, že to jen otec ležel v houpací síti zavěšené na stromě. Bylo to jeho oblíbené místo, Chodí tam vždy, když potřebuje přemýšlet. Už bylo pět, tak jsem se oblékla a trochu nalíčila. Popadla jsem tašku a naházela do ní nějaké věci do školy, do kalhot si strčila mobil a vydala se do kuchyně.
Sedla jsem si ke stolu a položila si na něj snídaní, skládající se z croissantu a mléka. Jakmile jsem dojedla, dala jsem si do tašky jablko a malou láhev vody. Pak jsem se vydala potichu na zahradu. Přikradla jsem se k tátovi ze zadu.
"Špatná noc?" Zeptala jsem se a sledovala, jak sebou trhl.
"Spíš poslední čtyři hodiny." Otočil se na mě. Opřela jsem se o strom a pozorovala dům.
"Víš, že jsem tohle nikdy nechtěl?" zeptal se.
"Kdo by chtěl."
"Nejhorší je, že před tím neutečeš a ani nemůžeš, ale jde o to přijmout to. Chvíli to trvalo, ale tvoje matka mi moc pomáhala, bez ní je to těžké."
"Když takhle mluvíš vypadá to jako opravdu nesnadný úkol. Naháníš mi strach."
"Věřím, že ty to zvládneš. Máš to v krvi já ne." Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Ne?" Zírala jsem na něj.
"Ne. O strážcích jsem neslyšel dokud jsem nepotkal tvou matku." No bezva tady se všechno točí kolem mé matky, to mi tak chybělo.
"Mám jednu otázku. Říká ti něco jméno Eraniel?" Zeptala jsem se a se strachem očekávala odpověď. Viděla jsem jak zbledl.
"Eraniel? Kde jsi o něm slyšela?" Zeptal se, skoro bych řekla, že má strach.
"Není to jedno?"
"Docela by mě to zajímalo. Lidi s takovým jménem neběhají jen tak po světě." Jo určitě mu řeknu, že se mi o něm zdálo, chodí se mnou do třídy a moje matka na mě ve snu řvala. To bych se mohla rovnou zavřít na psychiatrii.
"Který teď myslíš?"Otázala jsem se.
"Byl jsem jen v jediném a v něm teď stojím, ale Eraniel. Prozatím ti stačíj jen to, že je to jeden z nejnebezpečnějších démonů."
"Nerad to říkám, ale jelikož je ti šestnáct , tak se budeš muset stát strážkyní." Řekl mi. To snad nemyslí vážně.
"Nevyhnu se tomu." Konstatovala jsem.
"Po včerejšku určitě ne."
"Budu muset jít." Poodešla jsem od stromu.
"Slíbíš mi, že až přijdeš , tak si promluvíme?"
"Nic jiného mi asi nezbude."Sklonila jsem se a objala ho. Ještě než jsem opustila zahradu na mě zavolal.
"Dávej na sebe pozor." Přemýšlím, kam půjdu, škola začíná asi za hodinu. Došlo mi, že nejlepší bude jít za Samanthou. Po včerejšku se bojím jen tak se potloukat po městě. Vytáhla jsem z kapsy mobil a kamarádčino číslo.
"Ano, Tady Samantha Candile." Zaslechla jsem z telefonu její hlas.
"Ty formálnosti si nech."
"Jessico."
"Můžu se stavit. Nemohla jsem spát doufám, že jsem tě nevzbudila?"
"Vůbec už jsem dávno vzhůru." Slyšela jsem její hlas. Nebylo znát, že by byla ospalá spíš hodně ve formě.
"Koukám, že je to nakažlivý." Usmála jsem se.
"Epidemie." Zemřela mi do telefonu tak, že jsem si ho musela odtáhnout od ucha.
"Ten řev k tomu patří?" zeptala jsem se, když se uklidnila.
"Vedlejší účinky. Čekám na tebe."
"Cože?" Zajímalo by mě, co si šlehla.
"Nech to být a nenech mě tu čekat, už tak se nudím." S tím se rozloučila a položila mi to. Fajn.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Chcete povídku o Lilian (SS)?

Ano
A to je kdo?
Ne

Comments

1 hudgens-twitter hudgens-twitter | Web | 30. june 2011 at 21:52 | React

veľmi pekný lay inač kukni na blog,okomentuj a neber to ako reklamu

2 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 1. july 2011 at 10:28 | React

a jedeme z kopečka :-)

3 Jiand -eSBíčko Jiand -eSBíčko | Web | 1. july 2011 at 11:41 | React

Ten konec byl takový zvláštní :D ale jinak bezva kapča.

V sobotu bude na blogu párty :-) Nezapomeň přijít :-)

4 Jiand Jiand | Email | Web | 2. july 2011 at 21:58 | React

Soutěže jsou otevřené až do zítra do 12:00, nezapomeň ;-)

5 Delly Delly | Web | 5. july 2011 at 13:12 | React

Skvělá kapitola :-) A potají se tu kochám vzhledem tvého blogu :D Jak to děláte, že to vypadá tak perfektně? :D  :D

6 Jiand Jiand | Email | Web | 7. july 2011 at 17:29 | React

Na blogu jsem zveřejnil upoutávku ke Speciálu, který je plánovaný na 15. července. Zde odkaz: http://magicusregnum.blog.cz/1107/mr-upoutavka-ke-specialu-2 -prosím o komentík :D

7 Miss Murder Miss Murder | Email | Web | 9. july 2011 at 11:50 | React

moc dobrá kapitola :-D  :-D  :-D

8 Lúthien Lúthien | Web | 24. september 2011 at 13:54 | React

Prostě skvělý :) Líbilo se mi to od začátku až do konce! :D Spěchám na další kapču ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.