III.Večeře s překvapením

6. may 2011 at 8:33 | Leana |  Strážci světů
Fantazie se vrátila celá a já konečně napsala další kapitolu asi po měsíci a něco. Doufám, že jste se těšili. Sice tahle kapitola je skoro o ničem, ale slibuju, že se polepším. Takže si jí užijte.


Taky znáte ten pocit, když stojíte před skříní a nevíte co na sebe? Koukala jsem do hlubin skříně a nevěděla, co si vzít. Vymyslí si večeři a prostě přijď. Možná s tím jen moc nadělám, ale já nemám moc ráda tyhle sešlosti. Hlavně nesnáším Jefreyho. Nejradši bych ho zakopala pěkně pod zem někde na vzdálené planetě. I když mám bohužel smůlu. Sundala jsem z vlasů ručník a vytáhla ze skříně lehké letní šaty. Natáhla jsem je na sebe a začala si vysoušet vlasy. Věnovala jsem poslední pohled zrcadlu a s pocitem, že lepší to už nebude sešla dolů.
Z jídelny byl slyšet hovor. Mířím přímo do jámy lvové. Promnula jsem si pramínek vlasů mezi prsty a vzpomněla si na mámu. Táta říkával, že byla silná a odhodlaná. Dodalo mi to odvahy a zrovna, když jsem se chystala sáhnout na kliku, rozletěli se a já jen tak tak uskočila. Nestihla jsem se, ale uhnout tomu, co doslova letělo ze dveří. Zase jsem skončila na zemi.
"Jsi v pořádku?" Ozval se mi těsně nad hlavou příjemný hlas.
* * *
"Sanitku volat nemusíš." Zvedla se do sedu. Panebože. Měl jsem, co dělat, aby mi nevypadly oči. Věděl jsem, že je jí její dcera podobná. Tohle, ale předčilo moje očekávání. Kdyby tu teď vedle ní stála Lilian vypadaly by jako sestry.
"Moc se ti omlouvám." Omlouval jsme se jí.
"Nic se neděje."Stoupla si a já udělal to samé.
"Já jsem André známý tvého otce." Představil jsem se.
"Jessica." Pousmála se.
"Těšilo mě, ale radši půjdu. Mám ještě hodně práce."
"Ráda jsem vás poznala."
* * *
"Ještě se uvidíme. Ahoj." Otočil se a vyšel z domu. Vešla jsem do jídelny, kde oba dva nakláněli směr dveře. Viděli to.
"V pořádku." Optal se mě Jefrey.
"Jasně." Sedla jsem si za stůl a oba se snažila nevnímat. Pak přede mě otec postavil talíř mojí oblíbené francouzské polívky. Mmm tu vaří, jen když mi chce říct špatné zprávy. Pustila jsem se do ní. Celou dobu byl slyšet jen cinkot lžic, nepříjemný zvuk. Jakmile jsem dojedla polívku odnesla jsem talíř na linku a nandala si špagety. Najednou jsem na ně neměla chuť. Natáčela jsem je na vidličku a zase pouštěla zpátky na talíř.
"Jessico." Vzhlédla jsem od velice zajímavých špaget. "Chtěli jsme s tebou o něčem mluvit."
"To mi došlo, jen vidím to jídlo. Takže o co jde?" Zeptala jsem se. Tenhle den už horší být nemůže.
"Nebude se ti to líbit, ale je to nutné." Omluvně se na mě podíval. "Jefrey u nás bude bydlet."
* * *
"To nemyslíš vážně, že ne." Udiveně na mě valila ty své modré oči.
"Přesně, dělám si srandu. Moje noční můra se stala skutečností a pak jsem se probudila." Vztek, který mě ještě večer přemáhal se přeměnil na smutek a odevzdanost. Ani jeden z nich mi nevysvětlil, proč. "Je to důležité a nutné. Nechci slyšet žádné námitky." Ještě teď to slyším. Ví jak ho nesnáším a nastěhuje mi ho do baráku.
"Ahoj Sam." Ozval se za námi Patrickův hlas. "Jess." Kývl mi na pozdrav a šel, co nejrychleji Pryč. Čekala jsem , že to takhle skončí. Jen jsem se modlila, aby měl dostatek rozumu a přešel to, co se stalo.
"Čekej, kam tak ženeš." Zavolala za ním.
"Musím za Natem." Odpověděl, ani se neotočil a spěchal dál.
"Co mu je?" Ptala se zmateně.
"To kdybych věděla."
"Jess." Stoupla si předě mě Sam. "Co se stalo?" Chtěla jsem jí obejít, ale ona mi znova zastoupila cestu. "Vyklop to."
"Co?" Dělala jsem, že nic nevím. Nemínila jsem to tady rozebírat.
"Jessico Follow okamžitě mi řekni, co se mezi váma stalo." Rozčílila se.
"Byly jsme venku a on mě chtěl políbit … "
"a ty jsi nechtěla." Dořekla za mě.
"Přesně. Věděl, že ho odmítnu."
"Doufal, že bys mohla změnit názor."
"Musíme se o tom bavit?" Už tak mě to štvalo. Musela to k tomu rozebírat?
"Ne. Já to tušila." Usmívala se.
"Co proboha?" Zírala jsem na ni. Jak to myslí?
"Máš pro něj slabost." Otočila jsem se na ní o kom to mluví. "Nekoukej tak našeho Iana."
"Zbláznila ses? Jasně, jinak by tě to nenapadlo."
"On se ti libí." Pobrukovala si. Panebože, co jsem komu udělala. Jinak nevím, proč mě tak trestáš.
Těsně, než jsem došli ke škole, si začala ve zrcátku upravovat svoje dlouhé blonďaté vlasy. Dneska je měla zase rozpuštěné. Sahaly jí až po lopatky a tvořily nádherný závoj.
"Tomu nepomůžeš." Bavila jsem se její snahou upravit už tak dokonalé vlasy.
"To půjde." Usmála se a vkročila do školy s grácií jí vlastní.
"Přidej nechci přijít pozdě." Poklepávala nervózně prsty po dřevě skříňky.
"No jo pořád" odpověděla jsem jí. Vyndala jsem i učebnice a nacpala bundy dovnitř. Zabouchla jsem dveře skříňky. "Pojď ty nervní trpaslíku." Šťouchla do mě.
"Za co?"
"Trpaslíku." Oplatila mi to a rozesmála se.
Jakmile jsme vešli do třídy mrkala jsem na naše místo. Spíš to, kde jsem seděla až do včerejšího dne. Zase tam seděl on a propaloval mě krutým pohledem.
"Dozadu." Kývla na mě Sam.
"Jasně." Vrhal jsem na něj poslední pohled a následovala jsem svou kamarádku. Do lavice jsem se doslova zhroutila a hlavu si položila na tašku. Včerejší den byl katastrofa. Jen jsem si představila Jefreyho u nás doma a měla jsem pocit, že se osypu.
"Odpustí ti."
"Tím si nejsem jistá."
"Neměla bys být takovej pesimista."
"Jsem rozený optimista, ale tohle vidím ne zrovna dobře."
"Bude to dobrý uvidíš." Vděčně jsem se na ní usmála. Moc tomu nevěřím, ale co. Upřela jsem svůj pohled dopředu. Židli měl natočenou k oknu a nohy položené na druhé. Skoro ležel a černé vlasy měl rozježené na všechny strany. Stejně jako včera měl na sobě tmavé kalhoty, černé triko s jakýmsi bílým znakem na hrudi. Vypadal zajímavě, dokud po mě nevrhl pohled plný zloby, který mě donutil dívat se jinam. Musela jsem uznat, že není ošklivý. Což nevylučuje, že je to pitomec a psychopat. Z hloubání o jedné nejmenované osobě mě vyrušil příchod učitelky. Práskla dveřmi, ta má skvělou náladu.
"Připravte si jen propisky napíšeme si slibovaný test. Nepřepokládám, že jste se učily." Usmála se zákeřně. No paráda, úplně jsem na to v tom zmatku zapomněla.
"Umíš to." Šeptla mi kamarádka a snažila se najít propisku.
"Takže ne." Odpověděla mi, když jí konečně vylovila z tašky.
"Ticho."Zahřměl přímo nade mnou hlas učitelky a pustila přede mě zadání. Zamžourala jsem do papíru. Skvěle první otázka uveď některé řecké autory. Otázka druhá jmenuj některé římské autory. Otázka třetí přiřaď dílo jeho autorovi. Jindy bych to věděla, ale teď mám v hlavě duto, prázdno a zase duto. Mračila jsem se na papír a snažila se si vzpomenout. Zkusmo jsem spojila pár autorů. Pootočila jsem hlavu k Samině papíru, ta si však jen kreslila na prázdný papír srdíčka. To mi moc nepomůže. Podívala jsem se na Iana. Před sebou měl popsaný papír a díval se z okna. Jakmile zjistil, že se na něj dívám otočil se na mě. Chtěla jsem uhnout očima, ale on mě pevně držel v zajetí svých tajemných očí. Najednou, jako by neexistovala žádná škola, písemka, učitelé, jen jeho pohled. Pak mrknul a já sklopila oči. Jako bych se probudila ze snu, kde jsem všude viděla jeho oči.
"Jak dopadl test?" Ptala se Sam, zatímco já jsem se snažila nacpat učebnice do skříňky.
"Nic moc." Odpověděla jsem jí a učením ztratila trpělivost, hodila ho do skříňky a rychle jí zabouchla. Už vidím, jak to na mě zítra všechno dopadne, co to teď řešit.
"Mimochodem tvůj zájem o něj je očividný." Usmála se tím úsměvem ,všechno vím,.
"O koho prosím tě?"
"Ty víš o kom mluvím. Viděla jsem, jak jste se na sebe dívali."
" Nedělej z komára velblouda. Být po mým, tak už má dávnou po tom svým úžasným obličejíku."
" Ty nejsi moc milá viď." Uslyšela jsem ho za sebou. "Zdravim."
"Nečekej, že tě budu zdravit. My jdeme." Popadla jsem Sam za ruku a táhla jí pryč.
" Mějte se." Zavolal ještě za námi. Zalez do nory. Pomyslela jsem si ještě mile a opustila i se svojí vzpurnou kamarádkou školu.
"O koho prosím tě?"
"Ty víš o kom mluvím. Viděla jsem, jak jste se na sebe dívali."
" Nedělej z komára velblouda. Být po mým, tak už má dávnou po tom svým úžasným obličejíku."
" Ty nejsi moc milá viď." Uslyšela jsem ho za sebou. "Zdravim."
"Nečekej, že tě budu zdravit. My jdeme." Popadla jsem Sam za ruku a táhla jí pryč.
" Mějte se." Zavolal ještě za námi. Zalez do nory. Pomyslela jsem si ještě mile a opustila i se svojí vzpurnou kamarádkou školu.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Cärria Cärria | Web | 6. may 2011 at 19:58 | React

Konečně.. :) :D Pěkné.. Jen tak dál a rychle další.. :)

2 Jiand Jiand | Email | Web | 6. may 2011 at 22:02 | React

Nádherná kapitolka, uý se těším na pokráčko. Jinak já dneska také přidal novou kapitolku na blog 8-)

3 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | 7. may 2011 at 11:58 | React

Nazdar. Tak už jsem si to všechno přečetla. Všechny Střážci cos napsala jsou v mé hlavě. Akorát se v tom textu ztrácím. Někdy to píšeš třeba odnesl potom odnesla, potom se ptá Jessica, jindy se ptá Sam. Nevím, kdo to vypráví, děsně tam přehazuješ mužskej a ženskej rod! Moc se v tom neviznám, ale jinak je děj super....

4 Jiand Jiand | Email | Web | 13. may 2011 at 17:39 | React

Poslední dílek této sérky na blogu ;-)

5 Jiand Jiand | Email | Web | 23. may 2011 at 17:41 | React

Ahoj, tak jsme se dneska vrátili ze Šumavy a jediné, co se na to dá říct, je, že bych tam klidně ještě týden zůstal. Penzion nádherný, vedoucí tam byli příjemní, krajina překrásná a jídlo naprosto vynikající :-)

6 Lúthien Lúthien | Web | 22. september 2011 at 13:24 | React

Líbí se mi to čím dál víc :-) Doufám,že ti nebude vadit,že si tě dám do oblíbených :-) Kdyby jsi měla zájem, moc ráda spřátelím ;-) Taky píšu

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.