I.Nový kluk

18. march 2011 at 15:42 | Leana |  Strážci světů
Takže slibovaná první kapitola. Nevim co k ní dál dodat, snad jen. "Dámy a pánové první kapitola je tu."


"Jessico, neválej se v posteli a vstávej." Uslyšela jsem zdola hlas mého táty. Zívla jsem a protáhla se. To je otrava, nesnáším vstávání. S bručením jsem se hrabala z postele a zamířila do koupelny. Umyla jsem se, oči si slabě zvýraznila tužkou. V zamlženém zrcadle jsem začínala poznávat svůj obličej. Mám kulatý obličej, kterému dominují modré oči. Černé vlasy ostřihané po ramena, jimž slunce dodává stříbřitý lesk. Pak jsem popadla tašku. Podívala se na mobil. 7:30. Do háje. Nacpala sem ho do kapsy a běžela ze schodů.
"Lítáš tu jak uragán. Klidni." Volal na mě táta. To je toho. V kuchyni jsem na stole popadla croissant a rychlým krokem mířila ke dveřím.
"Jess, kam zas letíš?" slyšela jsem jeho hlas z kuchyně.
"Kam asi do školy." Odsekla jsem mu a vyběhla na ulici. Na druhé straně už čekala Sam, moje nejlepší kámoška. Díky blonďatým vlasům a chladným modrým očím vypadá jako anděl. Má hubenou vypracovanou postavu. O kluky nemá nouzi, ale odmítá je. Touží jen po jednom, i když jí ignoruje.
"Čau Jess."
"Ahoj Sam."
"Co zas ječel?"
"Podle něj, bych teď měla sedět u stolu a jíst snídani." Na to jsem zakousla do croissantu. To ji rozesmálo. Vydali jsme se směrem mučení jménem škola. Dnes máme jen takové uspávací předměty. Dnešek by měl být klidný.
"Posloucháš mě?" Ptala se.
"Hmm co?"
"Dneska si hlavou v oblacích co?" usmála se.
"Jen jsem přemýšlela nad jedním snem, co se mi zdál." Ach ten sen. Poslední dobou se mi zdá pořád. Šla jsem po chodníku ke krásnému paláci. Na schodech tam stála krásná žena. Měla havraní vlasy s copánky a modrýma tolik podobnými mým. Vždy, když jsem k ní přistoupila se na mě smutně dívala. Ne však poslední týden. Když jsem se k ní přiblížila, zděsila se a ustoupila. Zírala za mně se strachem v očích. Otočila jsem se. Většinou tam nikdo nestál a ta žena zmizela. Dnes to, ale bylo jinak. Za mnou stál krásný muž. Mohlo mu být tak dvacet. Měl černé rozcuchané vlasy. Hezký obličej ještě více zkrášlovali černé oči. Do černé byl i oblečen. Se zájmem se na mě díval, se stejným jakým se dívá vlk na svou kořist. Jeho pohled mě roztřásl. Tak hrozivý, prázdný. Vykročil ke mně. Ztuhla jsem a nedokázala se hnout. Jeho chladný pohled mě doslova přimrazil k zemi. Pak jsem se probudila.
"Jo? Co se ti
zdálo, že mě neposloucháš?"
Vyprávěla jsem jí ho, ale vynechala jsem toho muže. Přišlo mi to příliš důležité, než abych o tom mluvila na ulici.
"Tvoje sny většinou mají nějaký smysl. Tušíš, kdo by mohla být ta žena?"
"Právě, že ne, ale byla mi povědomá." Řekla jsem jí. Ano, byla mi povědomá. Nevím, jako bych ji znala.
"Podle toho co říkáš, byla asi pěkná."
"Kdopak?" Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, kdo to je. Patrick, známý školní vtipálek. Chodí o rok výš, než já a Sam. Už rok mě nahání, abych s ním chodila. Nutno podotknout, že o něj vážně nemá zájem.
"Nebuď zvědavej" Odsekla jsem mu. Doháněl mě k šílenství.
"Jen jsem Jess skládala poklony." Odpověděla mu Sam.
"Vážně, to se můžu přidat co?" Usmál se a zařadil se po mém boku.
"O tom vážně pochybuju, ale ty si to stejně nedáš vymluvit."
"Ty mě zničíš. Už jste slyšely novinky?" Ptal se nás.
"Určitě ne." Odpověděla mu zvědavě Jessica.
No super, teď si budou povídat novinky a drby. To fakt slyšet nemusim. Tyhle dva jsou hrozný drbny. Za jejich hlasitého dohadování, jestli je správný, že Silvers chodí Tchajovou, jsme došli ke škole. Byla to hranatá budova natřená zeleno-modrou barvou.
"Patricku" Volal na něj jeho kamarád Nate.
"Tak sbohem dámy. Nate volá." Otočil se ke mně. "Slečno." Uklonil se mi, pak odběhl za Natem.
"Šašek." Zamumala jsem tak, aby mě nikdo neslyšel.
"Prej nám přibude nový žák."
"Hm, to zas bude nějakej idiot z Kelvinky."
"To snad ne. Třeba to bude nějakej pěknej kluk."
"Tomu nevěřim pamatuješ, jak to bylo loni?" Rozesmála se.
"Tak hrozný to snad nebude."
"To doufám."
Ve skříňce jsme si vzali učebnice a šli do třídy. Chtěli jsme si sednout na naše místo. Někdo tam, ale seděl. Zvedla jsem oči od země zadívala se, kdo mi zabral místo. To ne. Ty mrazivé oči. Neschopna slova jsem na něj zírala. Když jsem se na něj dívala zmocňoval se mě strach.
"Jess?" slyšela jsem Samin hlas.
"Jo?"
"V pohodě?"
"Jasně." Zírala jsem na něj asi dost vyděšeně.
"Ty! Sedíš na mim místě."
"Vážně? To jsem netušil." Zadíval se na lavici, asi mu připadala zajímavější.
"Tak to by jsi se měl zvednout a jít."
"To možná jo."
"Čekám."
"To můžeš." Ten mě chce snad vytočit. Protiva. Sam mě chytila za ruku a táhla do zadní lavice.
"Pojď, než se začneš rozčilovat." Šeptla mi. Vážně skvělý. Naposledy jsem se podívala do těch chladných očí a vznešeně odkráčela do poslední lavice. Sedla jsem si a vyndala sešit s propiskou. Otevřela jsem ho a jen zírala do prázdna.
"Tak myslim, že tvoje teorie se nepotvrdila. Je to docela kus."
"Hm, když myslíš."
"Ty snad nemáš oči. Ten jeho pohled. On je k sežrání." Jo přesně o to jde, jeho pohled. Je krutý bez špetky citu.
"Navíc, proč si na něj tak zírala?"
"Tomu nevěřim." Koukla na mě vědoucně. Z jejího vyptávání mě nakonec vysvobodilo zvonění. Ještě ani nedoznělo, když si to do třídy nakráčela nenáviděná profesorky literatury.
"Dnes bych si mohla někoho vyzkoušet." Oznámila nám. Pak jí zrak padl na toho otravu na našem místě.
"Promiňte a vy jste kdo?"
"Jsem nový. Jmenuji se Ian Holder."
"Dobře. Samantho mohla by jsi nás poučit o středověké literatuře."
"To bych moc ráda, co zítra?"
"Jen pojď." Povzbudivě jsem se na ní usmála.
"Drž se." Šeptla jsem jí. Chvíli jsem jí sledovala jak se moří před tabulí a pak jsem
v sešitě nalistovala prázdnou stránku. Pak jsem propiskou začala kreslit po okrajích stránky. Vůbec jsem nevnímala, co kreslím. Když jsem se po chvíli podívala na stránku, jsem zjistila, že je celá pomalovaná obrázky z mého snu. Jen jeden chyběl, ten co po dnešku dostal jméno Ian. Nestihla jsem nad tím nějak hluboce přemýšlet, protože se vedle mě na židli zhroutila Sam.
"Tak jak?"
"Za tři. Jsem rozenej talent." Usmála se a uzmula mi sešit. "Ty ses koukám taky činila. Co to je?" Ukázala na obrázky. "To je ta z toho snu?"
"Jasně." Dívala jsem se na obrázky. Docela se povedly.
"Pěkný.
"Ticho vy dvě. Dávejte pozor." Slyšely jsem učitelku. Mrkly jsem na sebe a psaly si poznámky.
Konečně poslední hodina. Tohle byl šílenej den. Ten kluk mě štval čím dál víc.
Teď už jsem ho měla plné zuby. Nikdo se nedokázal tvářit tak arogantně. Bylo na něm vidět jak je mu všechno jedno. Sam z něho byla hotová. Líbil se jí. Skoro zapomněla i na Idol veškeré krásy, jak mu z oblibou říkala. Ten nám tu dělá zmatek.
"To znamená, že si zítra napíšeme test." Vrátil mě hlas učitelky do reality.
"Pane Holdere, předpokládám, že tuhle látku už jste probíraly." Zaměřila se na Iana.
"Ano."
"V tom případě si to napíšete také." Konec hodiny se blížil. Začala jsem uklízet věci do tašky. Přece se nebudu zdržovat, až zazvoní. Jakmile zazvonil zvonek, vyběhli jsem se Sam ze třídy. Za námi se ozýval hlas učitelky. "Jak si to představujete. Škola není holubník." Ta má starosti. Já chci domu, tak ať dá pokoj. Do skříňky jsem naházela nepotřebný věci. Nebudu se s nima přece tahat.
Vydala jsme se za Sam. Prý na mě počká na konci chodby, nechtělo se jí sem chodit. Chtěla jsem za ní jít, ale do někoho jsem vrazila. Kruci tady někdo dává pozor na cestu. Vzhlédla jsem. To se může stát jen mě. Dívala jsem se přímo do Ianových hrozivých očí. Vypadal dost naštvaně.
"Neumíš koukat na cestu?" Obořila jsem se na něj.
"Já určitě, ale pochybuju, že seš na tom stejně."
"To klidně můžeš." Usmála jsem se a šla k Sam, která se na nás vykuleně dívala. "Budeš dál zírat, nebo múžeme jít?"
"Mm, jo jasně jdem." Bylo na ní vidět, jak nerada se loučí s pohledem na něj. Nakonec vyrazila za mnou.
"Co jste tam dělali?" Ptala se zvědavě.
"Vrazil do mě a měl blbý kecy." Zírala ne mě.
"Nepovídej. Vypadalo to, jak když se na něj lepíš."
"Zbláznila ses. Sem ráda, že ho dneska už neuvidim."
"Já ti nerozumim takovej kus a ty o něj nestojíš. Chudák z toho bude mít trauma."
"Tak ať si to užije."
"Ty necito." Šťouchla do mě, až jsem poskočila. Rozesmáli jsme se.
"Tak já půjdu. Máma pořádá velkej úklid. Měly jsem začít ráno, abychom to stihli." Usmála se.
"To si užij." Objala mě.
"Tak ahoj zítra jo? Pokud mi necheš jít pomoct."
"Ne to fakt ne. Ahoj." Pustila mě a šla domu.
Miluju tyhle cesty domu. Procházela jsem známými místy a jen kochala okolím. Vždycky jsem chtěl žít na vesnici, ale to město má své kouzlo. Na vesnici je sice ticho a klid. To jsem ve městě nikdy nezažila.
Před domem jsem se zastavila a nestačila zírat. Co tu dělá tohle auto. Tohle auto jsem viděla před naším domem jen párkrát. Vždycky to znamenalo jen jediné. Přijel Jefrey.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Hok Wolker Hok Wolker | Email | Web | 13. july 2011 at 12:46 | React

Ztřeštěná po mamince... :)

2 Lúthien Lúthien | Web | 22. september 2011 at 13:06 | React

Moc hezký :) Vážně se to příjemně čte ;) Mimochodem, úplně úžasnej desing :) Mooc závidím ;D :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.